ALESH A.D. - OTEVŘENÁ ZPOVĚĎ HAVRANÍHO SOLITÉRA

Více než 35 let na hudební scéně, řada kapel a projektů, nezapomenutelné působení v legendárních ROOT a nyní autobiografie ZPOVĚĎ SOLITÉRA.

Více než tři desetiletí na hudební scéně, působení v legendárních ROOT, řada vlastních projektů a nyní rozsáhlá autobiografie. Český hudebník, kytarista a skladatel Alesh A.D. vydává knihu ZPOVĚĎ SOLITÉRA, v níž na 412 stranách mapuje svůj hudební i osobní život. V exkluzivním rozhovoru pro Music Report otevřeně hovoří o odchodu z ROOT, definitivním konci koncertování, proměnách metalové scény i plánech se svým projektem RAVENOIR.

Hudební cesta, která se proměnila v životní poslání

Hudba pro něj nikdy nebyla pouhou zálibou. Stala se způsobem života, prostředkem sebevyjádření i osobní terapií. Alesh A.D. prošel během své kariéry řadou kapel a hudebních projektů, z nichž nejvýraznější stopu zanechalo jeho působení v české metalové formaci ROOT.

Dnes však stojí na prahu nové životní etapy. Po letech koncertování se rozhodl definitivně opustit koncertní pódia a soustředit se na vlastní tvorbu bez závazků a očekávání.

Symbolickým uzavřením jedné významné kapitoly je autobiografická kniha ZPOVĚĎ SOLITÉRA, která vychází 30. listopadu 2026 u vydavatelství Shindy Productions.

O minulosti, současnosti i budoucnosti jsme si s Aleshem A.D. povídali v následujícím rozhovoru.

Tvoje hudební cesta začala už v polovině osmdesátých let. Vzpomeneš si na okamžik, kdy sis uvědomil, že hudba nebude jen koníčkem, ale stane se zásadní součástí tvého života?

Když se ohlédnu zpátky do druhé poloviny osmdesátých let, které pro mě měly své nezaměnitelné kouzlo právě v objevování hudby, nevzpomínám si na jeden konkrétní okamžik, kdy bych si řekl, že právě hudba bude ovlivňovat a utvářet v podstatě celý můj další život.

Bylo to spíš postupné a naprosto přirozené přibližování se k něčemu, co mě začalo stále víc fascinovat a pohlcovat. V první fázi jsem byl jako spousta dalších především oddaným posluchačem. Dokázal jsem se do hudby ponořit, objevovat nová alba i interprety napříč různými hudebními žánry.

Hudební svět se pro mě stal neodmyslitelnou součástí života, něčím, co mě formovalo, ovlivňovalo a zároveň inspirovalo. Postupem času ale přišla potřeba nebýt už jen na straně posluchače, ale stát se aktivní součástí hudebního dění. Mít vlastní kapelu, začít hrát, tvořit a alespoň trochu se přiblížit svým hudebním vzorům.

Z posluchače se tak postupně stal muzikant, kytarista a také autor vlastní hudby. Samozřejmě jsem tehdy vůbec netušil, kam mě tahle cesta zavede a nakolik ovlivní i můj soukromý život.

Hudba mě věrně provází už více než čtyři desetiletí a dnes ji vnímám jako nedílnou součást své identity, způsob přemýšlení a také jako určitý druh terapie.

Na hudební scéně působíš více než tři desetiletí. Když se dnes ohlédneš zpět, které období považuješ za nejzásadnější a proč?

Považuji za důležité všechny etapy své hudební cesty, protože každá z nich pro mě měla a stále má svůj specifický význam.

Nedokázal bych jednu vyzdvihnout na úkor ostatních, protože mi přinesly různé zkušenosti, poznání a impulzy, které mě svým způsobem formovaly a posouvaly dál.

Ať už šlo o první hudební začátky, působení v kapelách, koncertování, nebo pozdější autorskou tvorbu, všechno do sebe postupně zapadalo a vytvářelo mou současnou hudební i osobní identitu.

Některá období byla intenzivnější, jiná přinesla více prostoru pro hledání a experimentování. Právě tahle různorodost je pro mě podstatná.

Nemyslím si, že je důležité hodnotit jednotlivé etapy podle toho, která byla úspěšnější nebo zásadnější. Každá z nich zanechala svou stopu a všechny dohromady tvoří cestu, která mě nejen formovala, ale stále nějakým způsobem utváří.

Prošel jsi řadou kapel a hudebních projektů. Který z nich tě nejvíce formoval jako muzikanta i člověka? A existuje nějaký projekt, který podle tebe nedostal tolik pozornosti, kolik si zasloužil?

Tohle je poměrně složitá otázka, protože každá kapela nebo hudební projekt, kterým jsem prošel, měly svá specifika a přinesly mi něco jiného.

V podstatě každý z nich představuje určitý otisk konkrétního období mého života, ať už trvalo dvacet let, nebo třeba pouhých čtrnáct dní. Na tom vlastně nezáleží.

Nešlo přitom jen o samotnou hudební stránku, ale také o spoluhráče, se kterými jsem měl možnost spolupracovat, vzájemnou inspiraci, tvůrčí přístup a samozřejmě i o zkušenosti, které k tomu všemu neodmyslitelně patří.

Každá z těchto hudebních aktivit mě nějakým způsobem posunula, ať už po muzikantské stránce, otevřením nových tvůrčích obzorů, nebo tím, že mě naučila dívat se na hudbu z trochu jiného úhlu. A za to jsem nesmírně rád.

Pokud bych ale měl přece jen něco vyzdvihnout, pak nejzásadnější a svým způsobem i nejosudovější kapitolou mé hudební cesty bylo bezpochyby několikaleté působení v ROOT.

Tato kapela byla mým osudem a tato zkušenost mě ovlivnila nejen jako muzikanta, ale i po lidské stránce.

Kdo mě zná, ví, že jsem se vždycky přirozeněji cítil v roli solitéra. Nejsem typ muzikanta či kytaristy, který potřebuje být pevně ukotvený v kapele jako celku.

Vždycky jsem měl blíž k vlastnímu hudebnímu světu, autorské tvorbě, určité tvůrčí nezávislosti a také k jisté míře uzavřenosti.

Mé hudební projekty vždy dokázaly oslovit posluchače s různým hudebním zaměřením. Nikdy jsem však nepovažoval počet fanoušků za měřítko skutečného významu nebo hodnoty hudební tvorby.

ZPOVĚĎ SOLITÉRA: Devět let vzpomínek na 412 stranách

Tvoje autobiografie ZPOVĚĎ SOLITÉRA má úctyhodných 412 stran. Co tě přivedlo k rozhodnutí sepsat svůj hudební život a jak dlouho celý projekt vznikal?

Myšlenka sepsat vlastní autobiografii ve mně začala postupně dozrávat už v době vydání knihy TEMNÉ KOŘENY, která mapuje třicetiletou historii kapely ROOT a zachycuje vše podstatné, co se kolem kapely odehrálo od jejího vzniku v roce 1987 až do roku 2017. Obsahuje také tisíce dosud nikdy nepublikovaných fotografií.

Právě tehdy jsem začal pomalu spřádat myšlenky na to, že bych jednou rád zaznamenal také svou vlastní hudební cestu. A její čas nadešel právě teď.

Chtěl jsem zachytit především svou osobní cestu, všechno, co se za ní skrývalo, co mě ovlivňovalo a formovalo a jakým způsobem jsem jednotlivé etapy svého života vnímal.

Neměl jsem přitom potřebu si cokoli dokazovat ani někoho přesvědčovat o tom, co jsem v životě dokázal. Chtěl jsem jednoduše dát dohromady svůj osobní příběh, utkaný z hudebních zážitků, vzpomínek, setkání a životních zkušeností, a věnovat ho svým rodičům, blízkým a přátelům, od kterých jsem po celou dobu cítil a stále cítím velkou podporu.

V knize jsem chtěl být maximálně otevřený a autentický, nic zbytečně nepřikrášlovat ani zpětně neupravovat podle toho, jak by to možná s odstupem času vypadalo lépe.

Kniha nakonec narostla na úctyhodných 412 stran, což samo o sobě vypovídá o množství materiálů a vzpomínek, které se během let nashromáždily. Významnou součástí je také velké množství fotografií, které celému vyprávění dodávají další rozměr.

Samotný projekt vznikal poměrně dlouhou dobu, postupně a velmi pozvolna, s nepravidelným psaním a průběžným doplňováním materiálů.

Od prvních myšlenek a počátečních záznamů v roce 2017 až do léta 2026, kdy jsem práci na knize dokončil, uběhlo téměř devět let.

Byla to pro mě také určitá forma osobní retrospektivy, během níž jsem si znovu uvědomil řadu souvislostí a některé události možná začal vnímat i z trochu jiného úhlu pohledu.

Při psaní ses musel vracet k mnoha vzpomínkám. Objevil jsi při procházení archivů něco, na co jsi už téměř zapomněl?

Při procházení archivů a starých fotografií se ve mně znovu oživila spousta vzpomínek na jednotlivá období, události a lidi, kteří byli součástí mé hudební cesty.

Při psaní každé kapitoly jsem se vždy znovu ponořil do konkrétní etapy a snažil se co nejvěrněji zachytit její atmosféru.

Zcela upřímně přiznávám, že se ke svým hudebním vzpomínkám vracím velmi rád.

Neznamená to, že žiji minulostí nebo se utápím v nostalgii. Jen si vážím toho, co jsem prožil, i všech skvělých lidí, které jsem na své cestě potkal.

Myslím si totiž, že člověk, který si neváží vlastní minulosti, popírá kus sebe sama. A takový postoj mi připadá přinejmenším pokrytecký.

Kniha slibuje také pohled do zákulisí hudební scény. Najdou v ní čtenáři i příběhy, které dosud nikde nezazněly? A dokázal ses při psaní otevřeně vypořádat i s méně příjemnými zkušenostmi?

Určitě ano. V knize je řada vzpomínek a příběhů, které jsem dosud nikde veřejně nepublikoval, a pro čtenáře tak mohou být úplnou novinkou.

Nerad bych ale příliš odkrýval její obsah a připravoval čtenáře o moment překvapení. Myslím, že bude nejlepší nechat na nich, aby jednotlivé příběhy objevovali sami.

Ti, kteří mě znají už delší dobu, možná některé události a souvislosti znají, ale ti, kteří se se mnou setkali až v období mého působení v ROOT, se určitě dozvědí spoustu nových věcí o mé hudební historii, která sahá mnohem dál do minulosti a zdaleka se neomezuje pouze na metalovou subkulturu.

V knize jsem se snažil otevřeně zachytit také méně příjemné zkušenosti a události, které samozřejmě k hudebnímu dobrodružství neodmyslitelně patří.

"Hudba by měla spojovat, ne rozdělovat"

Zažil jsi proměnu hudebního světa od začátku devadesátých let až po současnost. Co se podle tebe na české metalové scéně změnilo k lepšímu a co naopak nenávratně zmizelo?

Současná hudební scéna je podle mého názoru v celosvětovém měřítku natolik přesycená, že se v ní postupně vytrácí originalita a osobitost. A to se netýká pouze metalu.

Vzniká obrovské množství hudby, ale jen poměrně malá část mě dokáže skutečně zaujmout. Samozřejmě existují výjimky, a to jak na světové, tak i na tuzemské scéně, které mají co nabídnout a dokážou přijít s něčím zajímavým.

Upřímně přiznávám, že se ale nejčastěji a velmi rád vracím k poslechu alb z osmdesátých a první poloviny devadesátých let, a to nejen metalových, ale i z celé řady jiných hudebních žánrů.

Právě k této hudební éře mám dodnes velký respekt. Její tvorba mě stále baví, oslovuje a má pro mě své nezaměnitelné kouzlo.

Možná jsem v tomto ohledu až příliš konzervativní a kritický, ale přiznávám, že současnou metalovou scénu už několik let nesleduji.

Co mi podle mého názoru na dnešní hudební scéně chybí, je opravdové přátelství, vzájemná podpora a nadšení, které by měly být mezi kapelami přirozenou součástí hudebního dění.

Místo toho mám pocit, že příliš prostoru dostávají závist, nepřejícnost, rivalita a přehnaná ega.

Přitom hudba by měla především spojovat, ne rozdělovat. Ale je jiná doba a zřejmě úcta vyšla z módy.

Konec koncertování, odchod z ROOT a nové životní priority

V oznámení o vydání knihy naznačuješ, že uzavíráš jednu významnou hudební kapitolu a své aktivity hodláš omezit. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo? Je za ním únava, změna životních priorit, nebo prostě pocit, že už jsi řekl vše podstatné?

Myslím, že všechny tyto důvody jdou v podstatě ruku v ruce.

Určitým mezníkem pro mě bylo období koronavirových opatření, kdy měl člověk více prostoru zastavit se, zamyslet se nad dosavadním životem a trochu přehodnotit své priority.

I já jsem tehdy začal jinak vnímat některé věci, včetně svého dalšího působení v hudebním světě. Nešlo tedy o jedno náhlé rozhodnutí, ale o postupný vývoj a určité bilancování toho, co mi dnes hudba přináší a kam chci dále směřovat.

Především jsem dospěl k definitivnímu rozhodnutí ukončit své koncertní aktivity, které mě již delší dobu nenaplňovaly a naopak mi odsávaly energii.

Za ta léta mám za sebou spoustu nahraných alb, hudebních projektů a nejrůznějších zkušeností, takže mám pocit, že jsem si v tomto směru už mnohé splnil.

Letos jsem zároveň ukončil své působení v ROOT, protože jsem dospěl k názoru, že další pokračování už pro mě nemá smysl, a to ani v podobě příležitostného koncertování.

RAVENOIR jsem si naopak ponechal jako svůj vlastní hudební projekt, jehož současné žánrové zaměření a tvorba se již stylově zcela vzdálily metalu.

Hudebních nápadů mám stále dost a chuť tvořit mě rozhodně neopustila. Jen už prostě nemám potřebu chrlit jedno album za druhým ani se za každou cenu někam posouvat nebo komukoliv cokoliv dokazovat.

V příštím roce oslavím životní jubileum padesáti let a při této příležitosti jsem se rozhodl vydat rozsáhlou retrospektivní audio antologii (1990–2026).

Ta bude v digitální podobě mapovat mou dosavadní hudební dráhu prostřednictvím nahrávek, na kterých jsem se během let podílel.

Zahrne materiál z projektů TERROR, T-ERROR, GALLERY OF DEAD BATTERIES, THE SQUIRM, několik skladeb ROOT, CALES, BIGBOSS, ENTRAILS, NOVEMBER SESSION, PROJEKTIL a samozřejmě také současný RAVENOIR.

Půjde přibližně o dvacet alb, což představuje poměrně obsáhlou retrospektivu mé dosavadní hudební činnosti.

Vnímám to jako symbolické uzavření jedné významné etapy, nikoliv však jako definitivní rozloučení s hudbou. Ta zůstane součástí mého života i nadále, jen jí chci dát trochu jinou podobu a přistupovat k ní svobodněji, bez dosavadních závazků a očekávání.

TEMNÉ KOŘENY a ZPOVĚĎ SOLITÉRA: Dvě knihy, dva různé příběhy

Vedle nové autobiografie nabízíš také rozsáhlou publikaci TEMNÉ KOŘENY. Jaký je mezi oběma knihami hlavní rozdíl?

TEMNÉ KOŘENY jsou obsáhlou publikací věnovanou výhradně kapele ROOT. Mají 928 stran, rozměry 240 × 300 mm a váží přibližně pět kilogramů.

ZPOVĚĎ SOLITÉRA je naproti tomu zaměřena čistě na mou osobu a mou pětatřicetiletou cestu hudební scénou. Má 412 stran a rozměry 153 × 228 mm.

V několika kapitolách věnovaných kapele ROOT v podstatě navazuje na TEMNÉ KOŘENY a přináší další souvislosti a vzpomínky z období od roku 2017 až do současnosti, kdy jsem kapelu opustil.

Od vydání TEMNÝCH KOŘENŮ se v mém archivu kapely ROOT nashromáždila řada dalších zajímavých materiálů, které by mohly posloužit jako slušný základ pro další díl.

Zda však někdy vzniknou TEMNÉ KOŘENY II., dnes nedokážu s jistotou říct.

Příprava takto rozsáhlé publikace je mimořádně náročná a vyžadovala by dobrovolnou spolupráci zkušeného týmu grafiků a korektorů.

Ostatně i ZPOVĚĎ SOLITÉRA by bez spolupráce s grafikem Markem Slavíčkem a korektorem Radkem Bubeníčkem nikdy nespatřila světlo světa.

Chtěl bych jim proto touto cestou ještě jednou velmi poděkovat. Práce obou si nesmírně vážím.

Obě publikace je možné zakoupit prostřednictvím e-mailové objednávky. Zájemci mohou své objednávky zasílat na adresu AleshAD1977@seznam.cz.

RAVENOIR pokračuje. Ve hře je album o délce až 120 minut

Co by sis přál, aby si čtenáři po dočtení ZPOVĚDI SOLITÉRA odnesli? A můžeme od tebe v budoucnu očekávat ještě nějakou hudební nebo literární aktivitu?

Přál bych si, aby si čtenáři z knihy odnesli především pocit, že hudba může být mnohem víc než jen vášní nebo zálibou.

Může se stát životním průvodcem, zdrojem energie, útěchou i něčím, co člověka provází v nejrůznějších životních situacích.

Tato kniha je osobní výpovědí o mé cestě, o snech, přátelstvích, radostech i zklamáních, ale také o lidech, kteří na ní zanechali svou stopu.

Byl bych rád, kdyby v ní čtenáři našli nejen můj příběh, ale třeba i něco ze svých vlastních vzpomínek a prožitků.

Pokud po jejím dočtení alespoň na chvíli pocítí, jak silné pouto může člověka spojovat s hudbou po celý život, pak pro mě její napsání mělo smysl.

Hudebně rozhodně ano. V současnosti postupně vzniká nový materiál pro RAVENOIR, který by měl tvořit základ připravovaného alba s názvem The Picturesque Umbra Within.

Půjde o poměrně rozsáhlé dílo, které by mělo obsahovat několik desítek skladeb. Jejich délka i charakter budou velmi rozmanité – od atmosférických, ambientních a akustických kompozic až po kratší instrumentální motivy.

Vydání na CD nemám v plánu, protože celková délka materiálu by se mohla blížit až ke 120 minutám.

Kdy bude album dokončené, si zatím netroufám odhadovat.

I když se moje současná tvorba může v některých ohledech vracet k minulosti, ve skutečnosti se stále ubírám vpřed vlastní cestou.

Co se týká případných dalších literárních aktivit, v tuto chvíli nedokážu říct, zda se k psaní ještě někdy vrátím. Možná ano, možná ne.

Hudba nekončí, jen mění svou podobu

Alesh A.D. uzavírá jednu významnou kapitolu své hudební kariéry, ale rozhodně neodkládá nástroje definitivně. Odchod z ROOT a konec koncertování pro něj znamenají především možnost věnovat se hudbě svobodněji, bez tlaku a závazků.

Jeho autobiografie ZPOVĚĎ SOLITÉRA tak není jen ohlédnutím za více než třemi desetiletími tvorby. Je také osobní výpovědí člověka, pro kterého se hudba stala neoddělitelnou součástí života.

A jak naznačují plány s RAVENOIR, příběh Aleshe A.D. rozhodně ještě nekončí.

Music Report děkuje Aleshi A.D. za otevřený rozhovor a přeje mnoho úspěchů s novou knihou i připravovanou hudební tvorbou.

Informace o knize

• Název: ZPOVĚĎ SOLITÉRA
• Autor: Alesh A.D.
• Vydavatelství: Shindy Productions
• Datum vydání: 30. listopadu 2026
• Rozsah: 412 stran
• Rozměry: 153 × 228 mm
• Objednávky: AleshAD1977@seznam.cz