ALESH AD : "KŘESŤANSKÉ DESATERO NECHŤ KLIDNĚ SKONČÍ VE STOCE"

Důležité je mít nějaký cíl a touhu jít za svým snem, a to neplatí jen o muzice... 

ALESH AD, jedna z ikon české black a death metalové scény. Kytarista, zpěvák, producent, skladatel a v neposlední řadě i textař... to je jen neúplný výčet profesních aktivit, které Alesh AD zvládá a neustále je rozvíjí.

Na hudební scéně je permanentně aktivní od roku 1990 do současnosti. Svou hudební kariéru odstartoval v black metalové formaci Terror. V roce 1996 naskakuje do legendární brněnské kapely Root, kde hraje dodnes a jeho hudební osud je s touto formací pevně spojen. Co black metalový Satan spojil, to člověk nerozdělí, dalo by se říct.

AD má v minulosti za sebou působení v dalších kapelách a projektech jako The Squirm nebo Gallery Of Dead Batteries a mnoho dalších.

Posledním počinem Aleshe AD je projekt RAVENOIR. Debutové album RAVENOIR "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" je dokončeno a světlo světa by mělo spatřit 21. února příštího roku pod labelem Gothoom Productions.

Někde jsem se dočetl, že tvou hudební kariéru "odpálilo" album "Piece Of Mind" od Iron Maiden. V první kapele (Terror) jsi hrál od 12-ti let. Co bylo tvou motivací? Učarovat holkám, vydělat prachy, být slavný, vzdor škole, společnosti? Jak se na tvé hudební směřování a vše co k tomu patří dívali doma, ve škole?

Ano, to je pravda. Má nejmilovanější kapela Iron Maiden a jejich úžasné album "Piece Of Mind" mě před více jak třiceti lety učarovalo natolik, že jsem naprosto propadl kovovému stylu a hudbě jako takové. Ta se od té chvíle stala zcela zásadní a neodmyslitelnou součástí mého života. Kapel, které tenkrát ovlivnily můj hudební vkus bylo samozřejmě více. Krom již zmíněných Iron Maiden to byl také King Diamond, Mercyful Fate, Accept, Slayer nebo Bathory. Z tuzemské metalové scény to byli Citron, Törr, Arakain a osudový Root. Nikdy tomu nebylo, není a nebude tak, že bych muziku bral jako nějaký prvoplánový kalkul. V žádném případě. Hlavním a největším motivem byla pro mě metalová muzika a touha, stát jednou na pódiu jako ty oblíbené hudební ikony, nad kterými jsem se rozplýval při listování časopisu Metal Hammer. Dnes je to skutečností a já si to užívám plnými doušky. Důležité je mít nějaký cíl a touhu jít za svým snem a to neplatí jen o muzice. Ve škole a stejně tak i doma jsem byl vždy podporován. Za což jsem nesmírně vděčný.

Je o tobě známo, že jsi multižánrový muzikant a nezatracuješ žádný hudební směr. Mezi své nejoblíbenější desky jsi v roce 2013 pro časopis Muzikus uváděl vedle Iron Maiden třeba Depeche Mode, Muse, Radiohead, The Cure, Pražský výběr... Žádný black nebo death metal ve tvé Top 10 tehdy nebyl? Jaký by byla tvoje topová desítka black/death metalových kapel nebo elpíček?

Ale určitě ano. Poslouchám to, na co mám v tu chvíli náladu. Většinou je to však ticho a klid. Víš, naučil jsem se neřešit hranice mezi styly. Je to zcela zbytečné a svazující. Muzika se mi buď líbí a nebo ne. Je dobré mít v muzice širší záběr a nevěnovat se pouze jednomu stylu. Osobně se tomu určitě nebráním. Bez ohledu na pořadí oblíbenosti bych zmínil například Death, Bathory, Behemoth, Obituary nebo Belphegor.

Kapele ROOT se jako jedné z mála českých formací daří i za hranicemi. Jak se vám toho podařilo dosáhnout? Co bys poradil začínajícím kapelám, aby měli šanci prorazit?

Na tohle zaručeně žádný recept úspěšnosti neexistuje. Kapela, která si za více jak tři dekády vybudovala velký respekt a obrovskou fanouškovskou základnu, jak na domácí půdě tak stejně i za hranicemi, je známka toho, že je prostě kvalitní a osobitá. A to ROOT bezesporu byli a jsou. Hudební trh je už několik let celosvětově přesycený kapelami ať už jde o jakýkoliv styl. Z mého pohledu tu šanci prorazit a být úspěšný na hudebním trhu mají všichni stejnou a bezesporu je opravdu náročné zaujmout. Všechno je v rukou kapely, především jaké kvality může nabídnout a co je pro to všechno ochotná obětovat a udělat.

Antikřesťanství, satanismus ...tím se vyznačuje jak ROOT tak RAVENOIR jak obsahově, tak vizuálně. Čím tě církev tak naštvala? A neříkej, že ses nikdy ani jednou nepomodlil ...tak třeba, když úča ve škole vyvolávala, nebylo ...."panebože, prosím, ať mě nevytasí před tabuli"?

NIKDY! Zcela upřímně, nikdy jsem necítil tu potřebu obracet se na někoho, kdo je snad nástrojem spásy a cestou vykoupení. Proč bych se měl spoléhat na nějakou víru v něco, která člověku přikazuje a zakazuje a v podstatě jej omezuje žít naplno. Není žádným tajemstvím, že tato prohnilá křesťanská organizace je po staletí lživá a falešná, plná násilí, zvrácených skandálů a především válek vedených ve jménu Boha. To vše se svatozáří a zahaleno do bílého roucha nevinnosti s krví na rukách. Tohle je to dobro? To je ta spása? Zcela zásadně ODMÍTÁM!

Ještě na to krátce navážu (a nebudu to dále rozebírat) ... mám na mysli zrušené koncerty z důvodu šíření satanismu, extrémismu....trochu mi to připadá, jako bychom se vraceli do středověku.... Své by jistě mohl říct i Nergal, kde ho v Polsku neváhali vláčet po soudech. RAVENOIR se k rouhačství hlásí již názvem debutového alba... Nezavíráte si tím tak trochu vrátka (koncerty, vysílání, vydavatelství)? Nebo to bereš jako skvělou reklamu pro vás?

Téma zrušených koncertů kapely Root, z důvodů šíření Satanismu proběhlo tiskem už několikrát. Myslím si, že je zbytečné se k tomu vracet. Když už to nejsou komunisti, co tenkrát neustále něco zakazovali a perzekvovali, tak jsou to ti mírumilovní a tolerantní křesťané a ta jejich slavná církev. Jak vidíš, tak je to možné i v dnešní době. A když příjde na věc, tak v současnosti jak vidno, koncertovat a v podstatě vůbec svobodně dýchat, lze ze dne na den zmrazit také mimořádnými vládními opatřeními a vyhlášením nouzového stavu. Textová tématika RAVENOIR se opírá o tajemno, inferno a mystično s notnou dávkou blasfemie. Pokud někoho iritují a provokují, tak je vše v pořádku. Baví mě provokovat. Vrátka si tímto určitě nenechám zavřít a špatná reklama je taky reklama navíc, když je zdarma (smích).

RAVENOIR hraje ve složení Alesh AD (kytara, Root), Igor Hubík (baskytara, Root), Patrik Sas (bicí, Kamil Střihavka & Leaders) a Jakub Önslaughter Maděryč (kytara, Debustrol). Jak se ti podařilo poskládat sestavu.... Slovo dalo slovo, nebo došlo i na nějaký konkurz, společné jamování?

Když se v mé hlavě rodil nápad pro založení a zrealizování nového hudebního projektu RAVENOIR, tak už na začátku jsem věděl koho bych rád oslovil a přizval tak ke spolupráci k nahrání alba. Pan kolega od dunivého nástroje, Igor Hubík byl bez dlouhého zvažování jasná volba. Známe se dokonale, působíme společně několik let v domovských Root a hlavně nás pojí společná řeč, pohled na muziku i humor. Takže mou nabídku kvitoval. Patrika Sase jsem oslovil na doporučení kamaráda a bubeníka Klaudia Kryšpína (Pražský výběr, Stromboli). Když jsem na YouTube shlédl několik Patrikových videí byl jsem šokován a okouzlen natolik, že jsem neváhal jej ihned oslovit. Patrik znal mou tvorbu v projektu The Squirm a byl rovněž potěšen mou nabídkou, kterou přijal. Osobně Patrika Sase považuji za jednoho z nejlepších bubenických mistrů a bylo mi velkou ctí s ním album nahrát. Önslaughter je ryzí metalový guitarkiller. Osobně se známe už taky nějaký ten pátek a je veselá kopa a kvalitní kytarista. Sestava RAVENOIR vykrystalizovala bez konkurzu, jediné zkoušky, jamování nebo osobního setkání.

Jak již bylo uvedeno, nová placka je nahrána, několik promo singlů je již na sociálních sítích. Jakou formou probíhalo nahrávání? Jak vznikaly jednotlivé skladby a kdo se na jejich tvorbě podílel?

Nahrávání materiálu pro debutové album probíhalo pozvolna a nenásilně, v několika nahrávacích studiích skrze českou vlast, v časovém horizontu zhruba šesti měsíců. Hudební stránka alba je čistě má záležitost a jsem také autorem třech textů. Dva texty pro RAVENOIR napsal BigBoss a čtyři skladby otextoval Igor. Za překlady všech textů do angličtiny a podrobné konzultace, kterých bylo nemálo, patří obrovský dík mému dlouholetému věrnému příteli Svaťovi Říčnému. Všechny texty jsou nádherné a jsem s nimi velmi spokojen. Skladby převážně vznikaly v období první vlny COVID-19, kdy jsme nemohli koncertovat s Root a byl jsem uvězněný doma.

Na albu "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy" se kromě kapely podílel i frontman Root Jiří "BigBoss" Valter a také kytarista legendárních King Diamond Andy La Rocque. BigBosse beru, toho znáš jako své boty, ale kde jsi přišel k Andymu La Rocque a jak se ti s ním spolupracovalo?

Andy La Rocque je pro mne zcela jednoznačně zásadní a brilantní kytarová osobnost planety. Od mých hudebních začátků je to můj kytarový guru s nezaměnitelným rukopisem kytarových sól, které jsou všechny bez rozdílu naprosto dokonalé a dotažené. Jeho hostování na albu RAVENOIR bylo v podtatě splněním jednoho z mých hudebních snů. S Andym jsem si na téma jeho hostování v mém projektu psal již dříve, ale nebylo to nic závazného. Osobně jsme se spolu setkali v roce 2019 na Rock Heart festivalu v Moravském Krumlově, kde jsem měl možnost V.I.P. vstupu. Tento kytarový génius je opravdu velice přátelský, vstřícný a sympatický chlapík. Napsali jsme si několik emailů, probrali podmínky a dali tomu čas. Nakonec slovo dalo slovo a Andy La Rocque vyzdobil svým sólem skladbu debutu "The Darkest Flame Of Eternal Blasphemy". Nesmírně si toho vážím a bylo mi velkou ctí. Maestro BigBoss byl další hostující temnou hvězdou alba a jsem za to velice, velice rád. Jeho zcela nezaměnitelný a démonický hlas otevírá album skladbou "Nocturnal Initiation (Proloque)".

Syrová, ponurá, tvrdá muzika... kde bereš inspiraci a náměty... příroda, samota, bolest, chlast, příběhy lidí, historie? Co je spouštěčem tvé inspirace? Kde máš svou múzu?

Na tohle ti nedokážu úplně přesně odpovědět. Cítím to tak, že je to někdo uvnitř mě. Nějaký můj vnitřní démon - múza, skrze něj ventiluji své emoce a nálady. Nevím co přesně je ten spouštěč inspirace. Možná je to jenom nějaký vnitřní přetlak invence a fantazie. Ke skládání muziky a psaní textů mám rád samotu a ticho. Potřebuji se koncentrovat a přemístit se tak z reality do svého "vnitřního světa". Pak jsem schopen hodiny sedět s kytarou a komponovat a absolutně nevnímat čas.

Propaguješ a nebráníš se volnému stahování a šíření hudby. To je skvělá cesta, jak se co nejvíce lidí může dostat k muzice. Hudební nosiče pomalu odcházejí na smetiště dějin... Dříve to byl zdroj financí, ten postupně nahradily koncerty a prodej merche. Koncerty jsou však pasé a ještě asi nějakou dobu budou... jak moc ti chybí publikum a dokážeš si představit, že bys byl jen studiový hudebník?

Chybí, všechno mi to moc chybí. Bylo to a stále pořád je pro mě velice složité, vytěsnit jednu z nejpodstatnějších radostí a naplnění života jakou pro mě hudba znamená. Být zavřený ve studiu a tvořit je fajn, ale stát na pódiu je víc. Přesto, že jsem v období COVID-19 dokázal být nějak aktivním a vdechnul jsem život RAVENOIR, tak to koncertování s Root, časté vídání se s klukama s kapely, setkávání s přáteli u piva a vůbec všechno to, co člověk bere jaksi samozřejmost, najednou prostě není a chybí. Trvá to už moc dlouho a pokud se to všechno nějakým způsobem vrátí k normálu, tak ta nejistota zůstane už napořád. Snažím se nebýt skeptický a myslet na to, že brzy bude zase všechno takové jako dříve.

Jsi autorem knihy "Temné kořeny" pojednávající o historii kapely ROOT, připravuješ svoji vlastní autobiografii. Kdy se můžeme těšit na její vydání?

To určitě ještě nějaký čas potrvá. Pracujeme na tom velice sporadicky s redaktorem Radkem Bubeníčkem. Nevím přesně kdy a u kterého vydavatelství vyjde, ale určitě bude zajímavý obsah této autobiografické knihy pojednávající o mém hudebním životě od úplných začátků.

Tak jako mají křesťané své desatero, má i kacíř rouhač Alesh AD nějaký svůj kodex, jak se chovat?

Křesťanské desatero nechť klidně skončí ve stoce... výkaly mezi výkaly. Tím se samozřejmě nehodlám nechat ovládat. Vždy se chovám k lidem tak, jak si zaslouží a tak, jak chci aby se lidé chovali ke mně. Slušnost oplácí slušnost. Pokud ne, tak platí "Na hrubý pytel - hrubá záplata". V mém případě, nikdy nebude platit nastavení druhé tváře!

Tradiční závěrečná otázka - motto, oblíbený citát, vzkaz pro fanoušky....

Zdravím všechny čtenáře a čtenářky Music Reportu, opatrujte se všichni ve zdraví a věřte, že bude lépe a brzy se zase potkáme na koncertech nebo na festivalech.