ALEX SKOLNICK Z TESTAMENT O SOCIÁLNÍCH SÍTÍCH: SKVĚLÝ NÁSTROJ, KTERÝ MÁ VŠAK I SVOU ODVRÁCENOU TVÁŘ.

Alex Skolnick z Testament kritizuje odvrácenou stránku sociálních sítí.

Kytarista Testament Alex Skolnick se zamyslel nad tím, jak sociální sítě změnily život muzikantů. Oceňuje především možnost komunikovat s fanoušky bez prostředníků a mít kontrolu nad vlastní prezentací. Mnohem méně nadšený je ale z komentářů a všudypřítomných internetových trollů.

Sociální sítě během posledních let zásadně proměnily fungování hudebního průmyslu. Facebook, Instagram, TikTok a další platformy dnes používají nejen začínající muzikanti, ale také kapely, které si vybudovaly jméno dávno před nástupem internetu. Patří mezi ně i thrashmetaloví veteráni Testament.

Kytarista Alex Skolnick se v rozhovoru pro S.L.A.M. rozpovídal o tom, co mu současný svět sociálních sítí přináší a co mu naopak vadí.

Sociální sítě dokážou nabídnout skutečné poklady

Skolnick připouští, že sociální média mají na muzikanty obrovský vliv a jejich používání s sebou přináší pozitiva i negativa.

Jednu z výhod přitom nedávno pocítil sám. Při procházení Facebooku narazil na historickou nahrávku Mahavishnu Orchestra z vystoupení pro BBC z roku 1972, na níž ho zaujal především fenomenální bubeník Billy Cobham.

Skolnick do té doby ani netušil, že takový záznam existuje. Bez sociálních sítí by se k němu podle svých slov pravděpodobně vůbec nedostal. Právě schopnost objevovat podobné hudební rarity považuje za jednu z jejich velkých předností.

Ještě důležitější změnu ale Skolnick vidí v tom, jak mohou samotní umělci komunikovat s veřejností.

Když začínal profesionální kariéru, bylo mu pouhých osmnáct let. V době vzniku prvního alba Testament byly možnosti propagace ve srovnání s dneškem velmi omezené. O tom, jak bude kapela vnímána veřejností, do značné míry rozhodovaly články, rozhovory, fotografie a samotní novináři.

Pokud vyšel povedený článek, bylo to pro kapelu skvělé. Pokud ne, muzikanti měli jen velmi omezené možnosti, jak výsledný obraz změnit.

Sociální sítě tento vztah obrátily naruby. Hudebníci už nejsou odkázáni pouze na tisk, profesionální fotografie nebo rozhovory v médiích. Mohou si sami vytvářet vlastní obsah, ukázat fanouškům svou osobnost a zveřejňovat přesně to, co chtějí.

Právě tuto svobodu Skolnick na současné době velmi oceňuje. Muzikant se podle něj může stát svým způsobem vlastní značkou a nemusí čekat, jak ho představí někdo jiný.

Stejnou možnost okamžitě zveřejnit svůj názor totiž získali nejen umělci, ale prakticky kdokoliv. Pod příspěvky se tak objevují komentáře fanoušků, kritiků i lidí, jejichž jediným cílem je vyvolat konflikt.

Skolnick uznává, že některé názory fanoušků mohou být oprávněné a přínosné. U jiných má ale podstatně větší pochybnosti. Vadí mu především internetoví trollové, kteří se podle něj vyjadřují k věcem, jimž mnohdy příliš nerozumějí.

A právě v tom vidí jeden z paradoxů současného internetu: pro umělce je skvělé mít vlastní hlas a možnost komunikovat bez prostředníků. Otázkou ale podle něj zůstává, zda musí svůj názor veřejně prezentovat opravdu každý.

Sociální média tak podle Skolnicka představují nástroj, který hudebníkům poskytl svobodu, o níž se před několika desetiletími kapelám ani nesnilo. Současně s ní ale přišel svět nekonečných komentářů, hodnocení a často také neoprávněné kritiky a nadávek od lidí ukrytých za monitorem.