BLACK ALBUM JE NUDNÉ A PŘECEŇOVANÉ, TVRDÍ HUDEBNÍ PUBLICISTA MARTIN POPOFF.
Martin Popoff označil slavné Black Album Metallicy za její nejvíce přeceňovanou desku. Proč mu album z roku 1991 nikdy nepřirostlo k srdci?
Metallica vydala během své kariéry řadu alb, která zásadně ovlivnila podobu heavy metalu. Jedním z nejslavnějších je bezpochyby eponymní deska Metallica z roku 1991, známá jako The Black Album. Kanadský hudební publicista a spisovatel Martin Popoff ale její výjimečné postavení příliš nechápe. Podle něj jde dokonce o nejvíce přeceňovanou nahrávku v celé diskografii kapely.
Martin Popoff patří mezi nejznámější autory zabývající se hard rockem a heavy metalem. Na kontě má více než stovku knih a tisíce albových recenzí. Metallice se věnuje také ve své knize Metallica: Album by Album, ve které rozebírá jednotlivé etapy kariéry americké metalové legendy.
V rozhovoru pro podcast Booked On Rock se Popoff vrátil také k zásadnímu zlomu, který nastal po albu …And Justice for All z roku 1988. Zatímco tato deska nabízela dlouhé, komplikované a místy až progresivně pojaté skladby, o tři roky později Metallica výrazně změnila přístup.
Na Black Album vsadila na jednodušší struktury, kratší skladby, mohutnější zvuk a výraznější groove. Podle Popoffa ale kapela při snaze zjednodušit svou hudbu zašla až příliš daleko.
"Chtěli více groovu, více spodku a jednodušší, kratší skladby. Myslím si ale, že to přehnali," vysvětlil publicista. Album podle něj působí příliš jednoduše, pomalu a pochmurně a jako celek jej nikdy příliš nebavilo.
Enter Sandman podle něj zůstává vrcholem alba
Zajímavé je, že Popoff nemá problém s nejslavnější skladbou desky. Naopak – Enter Sandman, která byla prvním singlem z alba, považuje za jeho nejlepší moment.
Když ji před vydáním desky poprvé slyšel, byl podle svých slov nadšený. Metallica podle něj tehdy nabídla přesně to, co od ní řada fanoušků očekávala – těžký zvuk, výrazný riff a skladbu, která okamžitě fungovala.
Celé album už na něj stejným dojmem nezapůsobilo.
Obrovský úspěch změnil postavení Metallicy
Bez ohledu na Popoffův názor se Black Album stalo zásadním mezníkem v historii kapely. Metallica se díky němu definitivně posunula z metalových hal mezi největší světové rockové hvězdy.
Deska nabídla skladby jako Enter Sandman, Sad but True, The Unforgiven, Wherever I May Roam nebo Nothing Else Matters. Přístupnější zvuk produkovaný Bobem Rockem oslovil publikum daleko za hranicemi tehdejší metalové scény.
Právě tato změna však dodnes rozděluje část fanoušků. Zatímco pro jedny představuje Black Album jeden z vrcholů kariéry Metallicy, jiní dávají přednost syrovějším a techničtějším deskám z osmdesátých let.
Popoff dává přednost Ride the Lightning
Ani při pohledu na klasickou éru Metallicy nejde Popoff vždy s většinovým názorem. Za mimořádně silnou desku považuje především Ride the Lightning z roku 1984, kterou preferuje dokonce před často vyzdvihovaným Master of Puppets.
Právě Ride the Lightning podle něj ukázalo obrovský skladatelský posun kapely. Metallica se během krátké doby vzdálila syrovému thrashovému útoku debutu Kill 'Em All a začala pracovat s propracovanějšími aranžemi, melodiemi i atmosférou.
Popoff přitom Metallicu jako kapelu rozhodně nezatracuje. Naopak oceňuje především schopnost Jamese Hetfielda vytvářet výrazné riffy i skutečnost, že skupina během více než čtyř desetiletí své existence opakovaně měnila vlastní hudební směřování.
V případě nejslavnější černé desky však zůstává neoblomný. Komerční úspěch a historický význam Black Album nezpochybňuje, z čistě posluchačského hlediska jej ale považuje za příliš jednoduché a přeceňované album.
A právě v tom spočívá jeden z věčných sporů mezi fanoušky Metallicy: znamenalo Black Album vrchol její kariéry, nebo okamžik, kdy kapela opustila část toho, co dělalo její předchozí nahrávky výjimečnými?