BRIAN HUNSAKER: METAL NAHRÁVANÝ V AUTĚ, ŽIVOTNÍ ZTRÁTA A NÁVRAT K HUDBĚ

Brian Hunsaker v rozhovoru pro Music Report vypráví o EP Where Dreamers Fall, nahrávání v automobilu, návratu k hudbě a inspiraci metalovými legendami.

Americký kytarista, zpěvák a skladatel Brian Hunsaker dokazuje, že skutečná vášeň pro hudbu dokáže překonat i zdánlivě nepřekonatelné překážky. Jeho EP Where Dreamers Fall vznikalo za mimořádných okolností – část materiálu nahrával během poledních přestávek ve vlastním automobilu. V exkluzivním rozhovoru pro Music Report vypráví o osobní tragédii, která ho přivedla zpět k hudbě, inspiraci legendami metalu i o spolupráci s muzikanty z celého světa.

Když se automobil promění v nahrávací studio

Příběh Briana Hunsakera není obyčejným vyprávěním o vzniku metalové nahrávky. Je především důkazem odhodlání, vytrvalosti a přesvědčení, že hudba může člověku pomoci překonat i velmi těžké životní období.

Americký hudebník, jehož tvorba propojuje tradiční heavy metal, progresivní rock a neoklasickou kytarovou virtuozitu, se po několikaleté odmlce rozhodl vrátit k vlastní tvorbě. Impulzem se stala nečekaná smrt jeho nejlepšího přítele.

V té době se Brian věnoval především rodině a výchově dvou malých synů – dvojčat. Najít doma prostor a klid pro nahrávání bylo prakticky nemožné. Řešení však našel na místě, kde by profesionální hudební produkci očekával málokdo.

Svůj Ford Freestyle proměnil v mobilní studio. Každý pracovní den s sebou vozil kytaru, mikrofony a nahrávací techniku a během přestávek na oběd postupně vytvářel hudbu, která se nakonec stala součástí EP Where Dreamers Fall.

Výsledkem je pětice skladeb, v nichž se setkávají technicky propracované kytary, mohutné vokální harmonie, výrazné klávesové aranže a atmosféra klasického i progresivního metalu.

Na výsledné podobě nahrávky se podíleli také hudebníci spolupracující na dálku a zvukový inženýr Matt Dougherty, který má zkušenosti s projekty spojenými se jmény jako Megadeth, Disturbed nebo Staind.

O neobvyklém vzniku EP, svých hudebních kořenech a dalších plánech Brian Hunsaker podrobně promluvil v rozhovoru pro Music Report.

Rozhovor: Brian Hunsaker pro Music Report

1. Na metalové scéně působíš už mnoho let, včetně období stráveného v Seattlu. Jak začala tvoje hudební cesta a kteří muzikanti nejvíce ovlivnili tvůj styl?

Moje hudební cesta začala v roce 1990, kdy jsem dostal svou první elektrickou kytaru. Rozhodujícím impulzem bylo, když jsem poprvé slyšel Joea Satrianiho. Nikdy předtím jsem neslyšel nikoho hrát na kytaru takovým způsobem. Bylo to neuvěřitelné, ale zároveň nesmírně muzikální. Prostě jsem se musel naučit hrát taková úžasná kytarová sóla.

V té době jsem také hodně poslouchal Iron Maiden, Dia a King Diamond. Cvičil jsem prakticky neustále, během prvních pěti let zhruba čtyři až šest hodin denně.

Později jsem objevil Rush, Journey, Boston, Yes a nakonec Symphony X.

Pokud si chcete představit, jak zní moje nová tvorba, zkuste si spojit přesné a rychlé rytmy Megadeth se zpěvem pohybujícím se někde mezi Diem a Dokken. K tomu přidejte mohutné, bohatě vrstvené vokální harmonie ve stylu Boston nebo Journey. A celé to postavte na progresivním, ale zároveň přístupném přístupu ke skládání, jaký měli Rush.

2. Nové EP Where Dreamers Fall kombinuje tradiční heavy metal, progresivní prvky a neoklasickou kytarovou hru. Jaká byla tvoje hlavní umělecká představa při tvorbě těchto pěti skladeb?

U Where Dreamers Fall jsem kladl velký důraz na vytvoření vlastního hudebního světa s hutnou atmosférou, která posluchače zcela pohltí. Chtěl jsem také vrátit do hudby mohutné vokální harmonie, na kterých jsem vyrůstal a které dnes v moderním metalu příliš často neslyšíte.

Rozhodně jde o progresivní nahrávku postavenou na technicky náročné kytarové hře. Od začátku jsem také věděl, že chci výrazné a propracované klávesové aranže, které celému materiálu dodají epický rozměr.

Samotné skládání bylo nostalgickou cestou do minulosti. Prošel jsem své staré archivy a hledal nejslibnější nápady, které bych mohl oprášit, modernizovat a konečně vydat.

Tři z pěti skladeb vycházejí z rozpracovaných nápadů mé poslední autorské kapely z roku 2005. "Power Over You" má dokonce kořeny už na konci devadesátých let, zatímco "Haunted" je nejnovější skladbou – začal jsem ji psát v roce 2014.

"Final Score" byla jedinou starší demoskladbou, která už obsahovala zpěv.

Bylo nesmírně uspokojující propojit všechny tyto různé etapy mé hudební minulosti do jednoho soudržného, téměř filmového celku.

3. V tiskových materiálech uvádíš, že jsi EP nahrával ve svém automobilu během přestávek na oběd, zatímco jsi doma vychovával dvojčata. Jak tento neobvyklý způsob nahrávání fungoval a co bylo nejtěžší?

Byla to divoká a intenzivní zkušenost, která vznikla z velmi těžkých životních okolností.

Můj nejlepší přítel náhle a nečekaně zemřel. Dva roky jsem se hudbě vůbec nevěnoval, protože jsem doma pomáhal vychovávat naše dvouleté syny – dvojčata.

Na jeho vzpomínkovém obřadu jsem zahrál jednu skladbu. Když jsem viděl, jak hluboce zasáhla přítomné lidi, a uvědomil si, jak silně zapůsobila i na mě samotného, pochopil jsem, že se prostě musím vrátit k tvorbě.

Protože u nás doma vládl prakticky nepřetržitý chaos, jediné řešení, které mě napadlo, bylo každý den vozit do práce svou kytaru McNaught a kompletní mobilní nahrávací vybavení. Ze svého Fordu Freestyle jsem udělal nahrávací studio.

Zprovoznit celé zařízení znamenalo spoustu pokusů a omylů. Automobil totiž představuje velmi specifické akustické i technické prostředí.

Musel jsem například použít napájecí měnič s čistou sinusovkou, protože jinak elektrická soustava automobilu způsobovala v nahrávce nepříjemné rušení.

Dalším problémem byla akustika. Za sebe jsem zavěsil deky a za mikrofon umístil velkou akustickou clonu, abych omezil odrazy zvuku od skel a plastových částí interiéru.

Mikrofonní stojan jsem umístil na přední sedadlo spolujezdce a samotný mikrofon upevnil mezi části opěrky hlavy tak, aby směřoval dolů ke mně. Já jsem seděl vzadu a nahrával.

Někdy šlo všechno velmi pomalu. Jenže právě izolace a omezený čas mi postupně pomohly dosáhnout neuvěřitelného soustředění.

Nejednou se mi během jediné přestávky na oběd podařilo napsat a nahrát celou sloku i refrén, včetně všech těch mohutných vokálních harmonií.

4. Na EP se podílela mezinárodní sestava hudebníků. Jak tato spolupráce vznikla a jak velkou tvůrčí svobodu ostatní dostali?

Sestava vznikla kombinací dlouhodobých hudebních vztahů a mezinárodního propojení prostřednictvím internetu.

Můj baskytarista Clif byl u projektu od samého začátku. Náš původní bubeník Tony se připojil při nahrávání první skladby, kterou byla "Haunted".

Pro doplnění sestavy jsem využil platformu SoundBetter, kde jsem našel bubeníka Matse a klávesistu Diega.

Pokud jde o tvůrčí svobodu, dávám všem naprosto volnou ruku. Moje filozofie je jednoduchá: "Hrajte a tvořte tak, jak to cítíte!"

Zpočátku jsem vyzkoušel i několik dalších studiových hudebníků, ale ti, kteří nakonec zůstali, dokonale zapadli do mé umělecké představy.

Nešlo jen o to, že zahráli správné noty. Svými nápady posunuli hudbu na úplně jinou úroveň.

Zajímavé je, že celý projekt funguje kompletně na dálku, a to včetně natáčení videoklipů.

Přesto mi už několik lidí pod naše videa napsalo, že zníme jako sehraná kapela, která spolu měsíce zkouší v jedné místnosti. A na to jsem opravdu hrdý.

5. Na mixu a masteringu se podílel Matt Dougherty, který spolupracoval s umělci jako Megadeth, Disturbed nebo Staind. Jak ovlivnil výsledný zvuk EP?

Rozdíl byl jako den a noc.

Než jsem začal spolupracovat s Mattem, vyzkoušel jsem několik jiných zvukových inženýrů, kteří měli udělat mastering mých vlastních mixů. S výsledkem jsem ale nikdy nebyl úplně spokojený.

Matt vzal můj mix skladby "Haunted" a kompletně ho přepracoval.

Najednou měla skladba pořádný úder, obrovskou sílu, ale zároveň si zachovala nádhernou dynamiku.

A co bylo nejdůležitější, konečně dokázal dostat do popředí ty mohutné vokální harmonie přesně tak, jak jsem je slyšel ve své hlavě. Výsledek zněl jako nahrávka za milion dolarů.

Když jsem slyšel, co dokázal s první skladbou, nebylo už o čem rozhodovat. Nechal jsem ho mixovat a masterovat i zbytek projektu.

U dvou skladeb jsem se ovšem znovu zapojil do závěrečné produkce a dokončil je sám.

Spolupráce s člověkem jeho úrovně dodala EP potřebnou zvukovou sílu a profesionální lesk.

6. Haunted je výrazná skladba s působivými kytarovými sóly a zapamatovatelným refrénem. Co tě inspirovalo po hudební a textové stránce?

Textově se "Haunted" zabývá představou, že vás pronásledují neviditelné síly a nečekaně vás vtáhnou zpět do temného světa, o kterém jste si mysleli, že jste ho už dávno nechali za sebou.

Zachycuje paranoiu člověka, který má neustále pocit, že ho někdo sleduje, a postupně si uvědomuje, že pokud chce přežít, bude si muset pořádně ušpinit ruce.

Abych byl úplně upřímný, prvotní inspirace přišla krátce poté, co jsem viděl film John Wick.

Po hudební stránce jsem při tvorbě kytarových riffů čerpal ze svého vnitřního světa ovlivněného kapelami Cloudscape a Megadeth.

U zpěvu jsem chtěl vytvořit skutečné napětí. Hodně jsem experimentoval s rytmickým frázováním a měnil barvu hlasu, abych zdůraznil syrové emoce a význam jednotlivých slov.

Díky tomu se mohl pěvecký projev dynamicky měnit spolu s intenzitou příběhu.

7. Tvoje hudba klade velký důraz na technickou kytarovou hru, ale stejně důležité jsou melodie a emoce. Jak hledáš rovnováhu mezi virtuozitou a samotnou skladbou?

Najít tuto rovnováhu je disciplína, kterou jsem se musel vědomě učit a rozvíjet mnoho let.

Když jsem pracoval na svém instrumentálním sólovém albu Across The Galaxy z roku 2013, všiml jsem si, že se moje hudební frázování s každou dokončenou skladbou přirozeně zlepšuje.

Začal jsem ke kytaře přistupovat méně jako k nástroji pro předvádění rychlosti a více jako k lidskému hlasu.

Moje hra se stala jakýmsi rozhovorem. Začal jsem využívat hudební otázky a odpovědi, občasné nečekané obraty a překvapení.

Pokud zjistím, že nějaká fráze představuje jen samoúčelné předvádění bez skutečného významu nebo vyústění, jednoduše ji vyhodím.

Všechno musí dávat smysl v kontextu skladby.

V praxi vzniká přibližně 99 procent mých sólových kytarových partů – a vlastně i zpěvu – přímo z improvizace.

Právě improvizace dokáže zachytit jedinečnou energii okamžiku. Přináší úžasné, přirozené nápady, na které bych při mechanickém skládání melodie nikdy nepřišel.

Proto je pro mě naprosto zásadní nahrávat každý jednotlivý pokus.

Díky tomu mohu zachytit okamžiky skutečné emocionální inspirace a následně je zasadit do struktury hotové skladby.

8. Jaké máš plány po vydání Where Dreamers Fall? Uvažuješ o živém vystupování, plnohodnotném albu nebo dalších mezinárodních spolupracích?

Vzhledem k tomu, že EP vznikalo prostřednictvím mezinárodní spolupráce na dálku, živé vystupování by vyžadovalo sestavení úplně jiné skupiny místních hudebníků.

Rozhodně bych to v budoucnu rád uskutečnil, až budu mít připravený rozsáhlejší koncertní repertoár. Uvidíme tedy, co přinese čas.

Pokud jde o klasické dlouhohrající album, pravděpodobně ne.

Do budoucna se chci soustředit spíše na vydávání EP a jednotlivých singlů.

Mojí hlavní prioritou zůstává samotná tvorba a nového materiálu mám opravdu hodně.

Momentálně pracuji na nádherné instrumentální skladbě, další power baladě a také na něčem, co se zatím rýsuje jako moje vůbec nejprogresivnější skladba.

Vedle toho vzniká několik dalších věcí.

Velmi se také těším na rozšíření hudebních spoluprací. Vážně uvažuji o zapojení hostujících zpěváků do některých nových skladeb.

Pokud mají talentovaní muzikanti nebo zpěváci zájem o spolupráci, mohou mě přímo kontaktovat. Dveře jsou rozhodně otevřené.

Hudba, která vznikla navzdory okolnostem

Příběh Briana Hunsakera ukazuje, že za silnou nahrávkou nemusí vždy stát velké studio, nákladná produkce nebo kapela trávící měsíce ve společné zkušebně.

Někdy stačí odhodlání, jasná hudební představa a ochota hledat řešení i tam, kde by ho ostatní nečekali.

EP Where Dreamers Fall je výsledkem dlouholeté hudební zkušenosti, spolupráce napříč kontinenty a především osobního návratu k tvorbě.

Pro fanoušky klasického heavy metalu, progresivních aranží a výrazné kytarové hry představuje Brian Hunsaker jméno, které stojí za pozornost.

Music Report děkuje Brianu Hunsakerovi za otevřený rozhovor a přeje mu mnoho úspěchů v další hudební tvorbě.

Rozhovor pro Music Report: redakce Music Report