CRONOS Z VENOM: NA PÓDIU ZOSOBNĚNÍ PEKLA, DOMA MILOVNÍK PŘÍRODY. FRONTMAN LEGENDÁRNÍ KAPELY ODHALIL SVŮJ NEČEKANÝ DVOJÍ ŽIVOT.

Za image jednoho z nejděsivějších muzikantů historie se skrývá člověk s nečekaně pestrými zájmy. 

Když se řekne Cronos, většině fanoušků metalu se okamžitě vybaví démonický hlas, černobílý corpse paint, obrácené kříže a kapela Venom, která na začátku osmdesátých let položila základy black metalu. Jen málokdo by ale čekal, že stejný muž po koncertě odloží kožené náramky, vezme dalekohled, vyrazí pozorovat ptáky nebo se bude starat o zahradu plnou jedněch z nejpálivějších papriček na světě.

V rozsáhlém rozhovoru pro magazín Classic Rock odhalil Conrad "Cronos" Lant svou překvapivou druhou tvář. A ukázal, že za image jednoho z nejděsivějších muzikantů historie se skrývá člověk s nečekaně pestrými zájmy.

Démon na pódiu, obyčejný člověk doma

Venom patří mezi nejvlivnější kapely v historii extrémního metalu. Jejich alba Welcome to Hell (1981), Black Metal (1982) nebo At War With Satan (1984) inspirovala generace hudebníků od Metallicy přes Slayer až po norskou blackmetalovou scénu. Cronos byl vždy tváří této temné estetiky – hlasitý, provokativní a ochotný šokovat.

Jenže mimo reflektory je všechno jinak.

"Lidé si myslí, že jsem stejný jako na pódiu. Ale to je jen role. Domů si ji nenosím," naznačuje frontman Venom. Místo nekonečných večírků dává dnes přednost klidnějším aktivitám a zdravějšímu životnímu stylu.

Kardio místo hospody

Jedním z největších překvapení je Cronosova posedlost fyzickou kondicí. Přestože letos oslavil 63 let, pravidelně se věnuje kardio tréninku, aby zvládal náročná koncertní vystoupení.

Není to přitom jen otázka vzhledu. Energie, kterou Venom rozdávají na pódiu, vyžaduje výbornou kondici, a Cronos si uvědomuje, že bez pravidelného pohybu by už tak intenzivní koncerty nezvládal.

Pro člověka, který pomáhal definovat extrémní metal, je to možná překvapivá disciplína. Na druhou stranu právě ona vysvětluje, proč dokáže i po více než čtyřech desetiletích vystupovat s takovou intenzitou.

Ptačí zpěv místo pekelného hluku

Další jeho záliba zní téměř neuvěřitelně.

Cronos miluje pozorování ptáků. Pobyt v přírodě bere jako způsob, jak si vyčistit hlavu od koncertního kolotoče a hluku. Vedle toho se věnuje zahradničení a s velkým nadšením pěstuje extrémně pálivé papričky Carolina Reaper, které dlouhá léta patřily mezi nejpálivější na světě.

Právě tenhle kontrast podle něj ukazuje, že lidé často zaměňují pódiovou image za skutečnou osobnost muzikanta.

Kate Bush? Pro Cronose hudební hrdinka

Snad největší překvapení celého rozhovoru představuje Cronosovo přiznání, že už jako teenager obdivoval Kate Bush.

Dokonce kvůli ní údajně obarvil vlasy hennou na červeno a v roce 1980 si nenechal ujít její autogramiádu v Newcastlu.

Vzpomíná, že se prodral až dopředu, požádal zpěvačku o podpis a nakonec se odvážil zeptat, jestli by mu dala pusu.

K jeho překvapení souhlasila.

"Políbila mě na rty. Podlomila se mi kolena," vzpomíná se smíchem. Když odcházel, další fanoušek požádal o totéž, ale Kate Bush už odpověděla: "Další pusy už ne."

Cronos tak dodnes s úsměvem tvrdí, že byl posledním člověkem, kterého Kate Bush veřejně políbila. Podepsaný plakát si prý stále schovává.

Za maskou se skrývá obyčejný člověk

Rozhovor s Cronosem připomíná, že rockové a metalové legendy často žijí úplně jiný život, než jaký si jejich fanoušci představují.

Stejně jako Bruce Dickinson létá s letadly, Brian May se věnuje astrofyzice nebo Alice Cooper miluje golf, našel si i Cronos svět daleko od koncertních pódií. V jeho případě jde o přírodu, sport a zahradu.

Přitom právě on pomohl vytvořit jednu z nejtemnějších hudebních estetik všech dob.

Venom zůstávají legendou

Ať už Cronos tráví volný čas pozorováním ptáků nebo péčí o své papričky, na pódiu se nic nemění. Venom stále představují jednu z nejvlivnějších kapel historie metalu a jejich odkaz je patrný v tvorbě stovek skupin napříč thrash, death i black metalem.

Možná právě proto působí jeho civilní život tak sympaticky. Dokazuje totiž, že i člověk, který desítky let ztělesňuje peklo na koncertních pódiích, může doma najít radost v úplně obyčejných věcech.