„KDYŽ SE AXLOVI NELÍBIL NĚČÍ POHLED, HNED MU JEDNU FLÁKNUL.“ DIVOKÉ ZAČÁTKY GUNS N’ ROSES.

Divoké začátky Guns N' Roses: cesta k Appetite For Destruction. 

Než se z Guns N' Roses stala jedna z největších rockových kapel světa, byla to pětice muzikantů přežívající v Los Angeles prakticky ze dne na den. Neměli peníze ani pořádné bydlení, jejich život provázely drogy, alkohol a rvačky a Axl Rose měl pověst člověka, u něhož nikdo nevěděl, co přijde za několik minut. Právě z tohoto chaosu ale vzniklo Appetite For Destruction – album, které z nich udělalo světové hvězdy.

Příběh klasické sestavy Guns N' Roses začal v Los Angeles v polovině osmdesátých let. Axl Rose a Izzy Stradlin se znali už z Indiany a společně působili v Hollywood Rose. Když se v roce 1985 začala formovat nová kapela, postupně se ustálila sestava, kterou dnes zná každý fanoušek: Axl Rose, Slash, Izzy Stradlin, Duff McKagan a Steven Adler.

Byla to mimořádně nesourodá pětice. Axl byl výbušný a nepředvídatelný, Slash představoval klasického rock'n'rollového kytaristu, Duff si přinesl punkové kořeny ze Seattlu, Steven Adler působil jako věčný živel a Izzy Stradlin byl proti ostatním spíše tichý a uzavřený.

Právě tahle kombinace ale fungovala. Guns N' Roses byli nebezpečnější a méně uhlazení než řada kapel, které tehdy zaplavovaly Sunset Strip.

A především nepůsobili, že si na rebely pouze hrají.

"Když se Axlovi nelíbil něčí pohled, prostě mu jednu fláknul"

Izzy Stradlin vzpomínal, že když se Axlovi nelíbil něčí pohled, prostě ho praštil. Někdy se přitom ukázalo, že dotyčný se na něj ve skutečnosti ani nedíval. Výbušná povaha budoucí rockové hvězdy tak byla patrná dávno předtím, než se Guns N' Roses stali slavnými.

Axl měl ale zároveň něco, co se nedalo přehlédnout – mimořádný hlas, obrovské charisma a přesvědčení, že kapela může dokázat něco velkého.

Vicky Hamilton, která později sehrála důležitou roli v začátcích Guns N' Roses, poznala Rose a Stradlina ještě v době Hollywood Rose. Když jí přinesli kazetu se svými skladbami, hudba ji okamžitě zaujala.

Romantická představa začínající rockové kapely v Los Angeles měla k realitě Guns N' Roses hodně daleko.

Členové kapely nějakou dobu žili v podkroví u své zkušebny. Netekla tam voda, byla tam kosa a kluci si venku rozdělávali oheň, aby se zahřáli. Louder jejich tehdejší situaci výstižně popisuje jako život bezdomovců v kožených kalhotách.

Pomáhaly jim i dívky z losangeleské klubové a striptérské scény, u kterých někdy nacházeli jídlo, peníze nebo místo na spaní. Tento divoký život se později objevil v jejich skladbách.

"Nightrain", "Mr. Brownstone", "Rocket Queen" nebo "Welcome To The Jungle" nevznikaly jako představa muzikantů o tom, jak by měl nebezpečný rock'n'rollový život vypadat.

Guns N' Roses o něm psali, protože ho skutečně žili.

Na podzim roku 1985 požádal Slash Vicky Hamilton, zda by u ní Axl nemohl několik dní přespat. Několik dní se nakonec protáhlo přibližně na půl roku.

Nejdříve obsadil Axl pohovku. Krátce poté se k ní začali stěhovat další členové kapely i se svými věcmi. V malém bytě se podle Hamilton běžně pohybovalo osm až dvacet lidí – muzikanti, technici, přítelkyně i náhodné návštěvy. Axl měl své místo na pohovce, ostatní spali ve spacácích v kuchyni.

Hamilton později vzpomínala, že ona a její spolubydlící se před novými obyvateli dokonce zamykaly v ložnici. Její byt se stal základnou kapely.

Historky o drogách, sexu a rvačkách snadno překryjí jednu zásadní část příběhu.

Guns N' Roses byli především mimořádně dobří.

A také produktivní. Už na konci roku 1985 měli v koncertním repertoáru přibližně polovinu skladeb, které se později objevily na Appetite For Destruction.

Kapela tedy nežila pouze večírky. Hrála, zkoušela a skládala.

Její jednotliví členové navíc přinášeli velmi odlišné hudební vlivy. Punkové kořeny Duffa se potkávaly s klasickým hard rockem, Slashovým bluesovým cítěním a syrovostí celé kapely.

Výsledkem byl zvuk, který na Sunset Stripu vyčníval. A lidé z hudebního průmyslu si toho začali všímat.

Jedním z lidí, kteří v kapele viděli obrovský potenciál, byl Tom Zutaut z Geffen Records.

Vicky Hamilton mu předala nahrávku Guns N' Roses a Zutaut se na ně 28. února 1986 přišel podívat do losangeleského klubu Troubadour. Stačilo mu to.

O necelý měsíc později měli Guns N' Roses smlouvu s Geffen Records a zálohu 75 000 dolarů. Člověk by očekával, že takový okamžik vnese do života kapely alespoň trochu pořádku. U Guns N' Roses se stal pravý opak.

V den, kdy měla kapela smlouvu s Geffen podepsat, se Axl Rose a Steven Adler pohádali v bytě Vicky. Podle Adlerovy pozdější vzpomínky se Axlovi nechtělo odejít do prostor Geffen a situace přerostla ve fyzický konflikt. Majitelům domu došla trpělivost a Vicky dostala výpověď z bejváku.

Její pozdější shrnutí celé situace dokonale vystihuje tehdejší svět Guns N' Roses: ona jim pomohla získat nahrávací smlouvu, oni jí pomohli přijít o byt.

Kapela se následně přesunula do dalšího společného útočiště. Pojmenovala ho příznačně Hell House.

Podpis smlouvy byl pouze začátek. Geffen potřebovali najít člověka, který dokáže zachytit koncertní energii Guns N' Roses a zároveň kapelu udržet ve studiu dostatečně pohromadě.

Jedním z producentů, kteří s nimi pracovali na demech, byl kytarista Nazareth Manny Charlton. V červnu 1986 nechal kapelu v Sound City Studios jednoduše postavit jako při koncertu a zahrát tehdejší repertoár bez zbytečných studiových zásahů.

Za jediný den vzniklo 25 nahrávek. Byly mezi nimi rané verze "Welcome To The Jungle", "Paradise City", "Nightrain" a "Rocket Queen". Devět skladeb z této session se v přepracované podobě později objevilo na Appetite For Destruction.

A přišla ještě jedna zajímavá chvíle. Během přestávky si Axl sedl ke klavíru a zahrál více než desetiminutovou skladbu. Byla to "November Rain".

Charlton byl přesvědčený, že by měla být už na debutu. Axl měl ale jasno – schovával si ji na později.

Producentem se nakonec stal Mike Clink

Geffen vyzkoušeli několik možností. O produkci se uvažovalo například v souvislosti s Paulem Stanleym z Kiss nebo Spencerem Profferem.

Nakonec dostal důvěru Mike Clink. A právě on pochopil, co Guns N' Roses potřebují.

Nešlo o to kapelu uhladit. Bylo potřeba zachovat její nespoutanost a energii, ale dostat je na desku tak, aby skladby nezanikly vlastním chaosem.

Nahrávání se rozběhlo v roce 1986 a dokončování alba pokračovalo do následujícího roku. Náklady nakonec vystoupaly vysoko nad běžný rozpočet debutující kapely. Manažer Alan Niven později uváděl částku kolem 365 000 dolarů a přiznával, že měl vážné obavy, zda se taková investice vůbec někdy vrátí.

Album vyšlo 21. července 1987.

Dnes se Appetite For Destruction automaticky řadí mezi největší debuty rockové historie. Jeho cesta k úspěchu ale nebyla okamžitá.

Deska se zpočátku prodávala pomalu a MTV neměla velkou chuť vysílat "Welcome To The Jungle". Když stanice klip nakonec pustila v nočním čase, reakce diváků byla tak výrazná, že začali požadovat jeho další vysílání. Definitivní exploze přišla se "Sweet Child O' Mine".

V létě 1988 Guns N' Roses předskakovali Aerosmith. Na začátku turné byli debutující kapelou. Jak popularita "Sweet Child O' Mine" rostla, situace se začala měnit a stále více lidí přicházelo právě kvůli nim.

6. srpna 1988 se Appetite For Destruction dostalo na první místo amerického žebříčku a stalo se nejprodávanějším debutovým albem v historii USA, s více než 18 miliony prodaných kusů jen na americkém trhu.

Z pěti muzikantů, kteří ještě nedávno neměli pořádně kde bydlet, se staly světové rockové hvězdy.