NICKO MCBRAIN BEZ PŘÍKRAS: LSD, HEROIN, HÁDKY V IRON MAIDEN I NOC, KDY MU OZZY ZACHRÁNIL ŽIVOT.

Nicko McBrain vzpomíná na divoký život před i během Iron Maiden. Otevřeně mluví o drogách, hádkách v kapele, návratu Bruce Dickinsona i noci, kdy mu Ozzy Osbourne zachránil život.

Více než čtyři desetiletí patřil Nicko McBrain k nejvýraznějším postavám Iron Maiden. Za věčně usměvavým bubeníkem a jeho typickým britským humorem se ale skrývá životní příběh, v němž nechyběly drogy, divoké večírky, konflikty uvnitř kapely ani okamžiky, kdy šlo doslova o život. McBrain nyní část těchto vzpomínek otevírá v souvislosti se svou autobiografií Hello Boys And Girls!.

Nicko McBrain nastoupil do Iron Maiden v roce 1982 a za bicí soupravou vystřídal Clivea Burra. Následující více než čtyři desetiletí se stal jedním ze základních pilířů kapely a podílel se na jejích nejslavnějších obdobích. V prosinci 2024 oznámil konec koncertování s Iron Maiden poté, co jeho fyzické možnosti výrazně poznamenala prodělaná mrtvice.

Jeho život však zdaleka není jen příběhem jedné z největších heavymetalových kapel historie.

První paličky? Kuchyňské nože

McBrainova cesta k bicím začala poněkud netradičně. Když jako kluk viděl v televizi bubeníka Joea Morella z Dave Brubeck Quartet, byl jeho výkonem natolik fascinován, že okamžitě hledal něco, čím by mohl bubnování napodobit.

Posloužily mu kuchyňské nože – a jako první "bicí souprava" sporák jeho matky. Do spotřebiče bušil tak intenzivně, že z něj odštípal smalt. O mnoho let později, v roce 1992, se s Morellem setkal na veletrhu NAMM a se smíchem mu oznámil, že by si s ním jeho matka ráda promluvila, protože právě kvůli němu její syn kdysi zdemoloval sporák.

McBrain dnes žertuje, že při jeho posledním koncertu s Iron Maiden měli na pódium místo části bicích přivézt právě sporák.

LSD už jako teenager, později přišel heroin

Mnohem temnější stránkou McBrainova mládí byly drogy. V rozhovoru pro Kerrang! otevřeně přiznává, že s nimi experimentoval už ve velmi mladém věku. Když mu bylo kolem čtrnácti nebo patnácti let, vyrážel o sobotách s kamarádem Julianem ven, kouřili marihuanu, užívali LSD a kupovali si sirup proti kašli obsahující morfin. Poté se ještě snažili dostat do hospody na pivo. Jednou měl McBrain po této kombinaci tak silné halucinace, že na ulici viděl slona. Ve skutečnosti se před ním nacházel autobus. Experimentování ale LSD neskončilo.

"Zkoušel jsem LSD a později v životě přišel heroin," vzpomíná McBrain.

Tvrdí, že měl štěstí, protože se mu podařilo přestat bez těžkých abstinenčních stavů a drogy nad ním nakonec nezískaly kontrolu. Zároveň ale velmi dobře poznal, jak ničivé následky mohou mít. Jedním z jeho blízkých přátel byl frontman Thin Lizzy Phil Lynott, který v roce 1986 zemřel po letech vážných problémů s drogami a alkoholem.

Právě proto McBrain nechtěl tuto část svého života ve své autobiografii skrývat. Doufá, že jeho zkušenost může pomoci někomu, kdo se závislostí právě bojuje. Podle něj totiž nemá smysl vyprávět pouze příjemné části vlastního příběhu. Pokud má být autobiografie skutečně upřímná, musí obsahovat dobré i špatné okamžiky.

V Iron Maiden konečně našel své místo

Když McBrain v roce 1982 přišel do Iron Maiden, měl pocit, že konečně našel kapelu, do které skutečně patří. Po předchozím působení například ve Streetwalkers, u Pata Traverse nebo ve francouzských Trust se ocitl mezi muzikanty, kteří podle něj sdíleli stejnou posedlost hudbou a stejnou pracovní morálku.

Jenže Steve Harris mu hned na začátku připravil pořádnou zkoušku. Iron Maiden měli koncert otevírat skladbou Where Eagles Dare, která začíná výrazným a technicky náročným bicím intrem. McBrain protestoval, že jde o jeho první turné s kapelou a raději by skladbu hrál až později, kdy už bude rozehraný. Harris odmítl. Důvod byl jednoduchý: McBrain byl nový člen a kapela ho chtěla fanouškům okamžitě předvést.

"Končím!" Jenže nikdo mu to nevěřil

Přestože nakonec v Iron Maiden strávil více než čtyřicet let, podle vlastních slov se několikrát rozhodl, že z kapely odejde.

Jedna z těchto situací nastala už poměrně brzy. Při koncertě v londýnském Hammersmith Odeon pokazil začátek Flight Of Icarus. Rozjel skladbu ve špatnou chvíli a několik okamžiků hrál sám, zatímco ostatní členové kapely na něj nevěřícně hleděli. McBrain byl přesvědčený, že ho vyhodí. Rozhodl se proto, že bude rychlejší a odejde sám. Po koncertě oznámil Steveu Harrisovi, že končí. Reakce? Harris a ostatní se mu začali smát. Situaci navíc dokonale završil producent Martin Birch, který vstoupil do šatny a chtěl vědět, co to proboha na pódiu předvedl. McBrain zůstal.

A nebylo to naposledy, kdy chtěl odejít.

Hádka se Stevem Harrisem, tajná nahrávka a Bruce Dickinson

Jedna z nejslavnějších zákulisních epizod Iron Maiden se později dokonce dostala na desku. Bruce Dickinson tajně nahrál divokou hádku mezi McBrainem a Stevem Harrisem. Když bubeník zjistil, že jejich konflikt nahává na kazetu, pokusil se kazetu zničit.

Dickinson ho při následné potyčce praštil, popadl kazetu a utekl. Rozzuřený McBrain se rozhodl, že z Iron Maiden odejde – ale ještě předtím si chtěl s Dickinsonem vyřídit účty. Pak však přišel nečekaný obrat. Dickinson mu vysvětlil, že na stejné kazetě má také pracovní nahrávku skladby Powerslave, a omluvil se.

Když si členové kapely nahrávku později pustili, místo další hádky propukli v smích. Záznam byl plný nadávek a zachycoval zákulisní život Iron Maiden bez jakékoliv cenzury. Steve Harris nakonec navrhl, že by se nahrávka mohla objevit na B-straně singlu 2 Minutes To Midnight. A právě tak vznikla legendární Mission From 'Arry, která fanouškům nabídla neobvykle autentický pohled do vztahů uvnitř kapely.

Když to nevydržel s Blaze Bayleym

McBrain otevřeně vzpomíná také na komplikované období Iron Maiden s Blaze Bayleym.

S Bayleym měl velmi blízký vztah a sám říká, že pro něj byl téměř jako druhý otec. O to těžší pro něj bylo sledovat problémy, s nimiž se zpěvák během turné k albu Virtual XI potýkal. Situace vyvrcholila při koncertě v San Antoniu. Podle McBraina začali někteří fanoušci házet na pódium trička a odcházeli z koncertu. Bubeník byl z Bayleyho výkonu natolik zklamaný, že po vystoupení zdemoloval šatnu. Když dovnitř přišel dlouholetý člen produkčního týmu Iron Maiden Dickie Bell, McBrain očekával pořádný výprask. Místo toho mu Bell řekl, že se diví, že mu nervy nepovolily už dávno.

Návrat  Dickinsona? McBrain měl pochybnosti

Když se na konci devadesátých let začalo řešit opětovné spojení Iron Maiden s Brucem Dickinsonem, McBrain zpočátku nebyl jednoznačně pro.

Vzpomněl si na radu svého otce: "pokud někdo jednou poškodí jméno McBrainových, nemá dostat druhou šanci." Tuto větu řekl i Steveu Harrisovi při debatách o Dickinsonově návratu. Otázka byla jasná: mohou mu znovu důvěřovat? Co když se po několika letech opět rozhodne odejít? McBrain ale nakonec dospěl k opačnému názoru než jeho otec. Lidé podle něj druhou šanci potřebují a člověk musí být schopný odpustit. Navrhl proto, aby minulost nechali za sebou.

Bruce Dickinson a Adrian Smith se v roce 1999 do Iron Maiden vrátili a začala další mimořádně úspěšná etapa historie kapely.

Jeho nejoblíbenější album Iron Maiden není z osmdesátých let

Překvapivá je také McBrainova odpověď na otázku, které album Iron Maiden má nejraději.

Není to Piece Of Mind, jeho první nahrávka s kapelou. Ani Powerslave, Somewhere In Time nebo Seventh Son Of A Seventh Son. McBrain vybírá A Matter Of Life And Death z roku 2006.

Velmi rád má také pozdější alba The Book Of Souls a Senjutsu, ale právě A Matter Of Life And Death pro něj zůstává výjimečné. Iron Maiden tehdy dokonce vyrazili na turné, během kterého album hráli celé.

Ozzy Osbourne mu zachránil život. Nicko o tom desítky let nevěděl

Jedna z nejneuvěřitelnějších historek McBrainova života se týká Ozzyho Osbournea.

McBrain se s ním setkal na charitativní akci v roce 2005 a připomněl mu společné divoké období ze sedmdesátých let, kdy jeho tehdejší kapela Streetwalkers hrála s Black Sabbath. Vzpomínal na noc, kdy byl Ozzy sjetý a z kapes dlouhého kabátu mu vypadávaly prášky. Osbourne tehdy podle vzpomínek nosil v jedné kapse stimulanty a ve druhé sedativa.

Ozzy si na příhodu vzpomněl. Pak ale položil McBrainovi otázku, která ho zaskočila: pamatuje si také, jak mu zachránil život? Nicko netušil, o čem mluví. Ozzy mu vysvětlil, že při cestě lodí z Calais bylo velmi špatné počasí a McBrain byl natolik opilý a zdrogovaný, že na zádi lodi málem přepadl přes palubu. Ozzy ho údajně v poslední chvíli chytil a stáhl zpět. McBrain si na tuto událost vůbec nevzpomíná. Osbourne však uvedl i další podrobnosti z onoho večera, takže bubeník neměl důvod jeho vyprávění nevěřit. "Dlužím Ozzymu svůj život," shrnuje dnes McBrain.

Mrtvice a rozhodnutí, při kterém mohl zemřít

McBrainův život se dramaticky změnil také po mrtvici, která vážně omezila jeho schopnost hrát.

Během léčby se musel dokonce rozhodnout, zda podstoupí terapii, která mu mohla pomoci v zotavení, ale zároveň s sebou nesla nezanedbatelné riziko úmrtí. Lékař mu podle jeho vzpomínek sdělil, že riziko smrtelných komplikací se pohybuje kolem sedmi až devíti procent. McBrainův typický humor ho neopustil ani tehdy. Lékaře se zeptal, zda je to tedy sedm, nebo devět procent, protože mezi oběma čísly přece jen existuje rozdíl.

Nakonec se dokázal vrátit za bicí a znovu koncertovat s Iron Maiden. Zdravotní omezení však přetrvávaly a v prosinci 2024 oznámil, že jeho poslední koncert v rámci turné bude zároveň jeho posledním živým vystoupením s kapelou.

Až jednou přijde konec, chce rakev z bicích

Dokonce i o vlastní smrti dokáže McBrain mluvit s humorem. Kremaci nechce. Místo toho má už dlouho poněkud bizarní představu: rád by byl pohřben v rakvi vyrobené ze svých bicích souprav. Sám uznává, že by patrně šlo o jednu z nejpodivněji tvarovaných rakví na světě. Jeho manželka naopak preferuje kremaci, takže McBrain žertuje o malém rodinném mauzoleu, v němž by on ležel pod zemí a urna jeho ženy by byla umístěna nad ním. A co by chtěl mít napsáno na náhrobku? Kromě tradičního McBrainova vtípku o tom, že byl "nejlépe vypadajícím členem Iron Maiden", nabízí ještě jedno heslo: "Bubeník má vždycky pravdu!"

Život,  nebyl jen o Iron Maiden

McBrain na autobiografii Hello Boys And Girls! pracoval přibližně patnáct let a od začátku chtěl, aby nešlo o uhlazené převyprávění kariéry slavného bubeníka. Kniha proto zachycuje hudbu a zákulisí Iron Maiden, ale také drogy, rodinný život, víru, konflikty, odpuštění, zdravotní problémy a smrt. McBrain se podle svých slov snažil napsat ji tak, aby čtenář  měl pocit, že mu historky vypráví osobně.

A právě v tom zřejmě spočívá největší kouzlo jeho příběhu. Za bubeníkem jedné z nejslavnějších metalových kapel všech dob se neskrývá jen muzikant, který nahrál zásadní alba Iron Maiden. Je tam také kluk, který zničil matčin sporák, teenager experimentující s drogami, muž, kterého před pádem z lodi údajně zachránil Ozzy Osbourne, muzikant, který několikrát chtěl odejít z vlastní kapely – a nakonec v ní vydržel více než čtyřicet let.

Autobiografie Hello Boys And Girls! vychází 22. října 2026 v tištěné, elektronické a audioknižní podobě u HarperNonFiction.