PAUL STANLEY VZPOMÍNÁ NA SMRT BUBENÍKA KISS ERICA CARRA: „JE TO NESPRAVEDLIVÉ. NEZASLOUŽIL SI TOLIK TRPĚT“

Paul Stanley vzpomíná na  smrt bubeníka KISS Erica Carra, jeho boj s rakovinou a rozhodnutí, kterých dodnes lituje. 

Smrt bubeníka Erica Carra patří k nejbolestnějším okamžikům v historii legendárních KISS. Paul Stanley se opakovaně vracel k tragickému osudu svého někdejšího spoluhráče, který v listopadu 1991 podlehl vzácné formě rakoviny srdce. Přiznal také, že dodnes lituje některých rozhodnutí, která kapela během Carrovy nemoci učinila.

Eric Carr, vlastním jménem Paul Charles Caravello, vstoupil do KISS v roce 1980, kdy za bicí soupravou nahradil původního člena Petera Crisse. V kapele strávil jedenáct let a stal se důležitou součástí jejího fungování v období zásadních personálních i hudebních změn.

Fanoušci si jej oblíbili nejen díky energickému stylu hry, ale také pro jeho skromnost, přátelskou povahu a mimořádný vztah k publiku. Na pódiu vystupoval pod maskou Lišáka (The Fox) a podílel se na nahrávkách, které definovaly zvuk KISS v osmdesátých letech.

Nemoc, které zpočátku nikdo nechtěl uvěřit

V roce 1991 přišla zdrcující zpráva. Lékaři Carrovi diagnostikovali vzácnou formu rakoviny srdce. Bubeník podstoupil náročné operace a léčbu, přesto se jeho zdravotní stav postupně zhoršoval.

Paul Stanley později přiznal, že si tehdy vůbec nedokázal připustit, že by jeho spoluhráč mohl zemřít. Přestože věděl o závažnosti onemocnění, stále věřil, že se Eric uzdraví a vrátí se za bicí soupravu.

Právě tato neschopnost přijmout skutečnost podle Stanleyho výrazně ovlivnila chování ostatních členů kapely. KISS pokračovali v práci na novém materiálu a za nemocného Carra začal zaskakovat Eric Singer.

Stanley v pozdějších rozhovorech otevřeně přiznal, že ačkoli se kapela snažila svému bubeníkovi pomoci a hradila jeho léčebné výlohy, nedokázala dostatečně citlivě vnímat, čím procházel.

"Mysleli jsme si, že je nemocný a časem se uzdraví. Jenže on ve skutečnosti umíral," vysvětlil Stanley při jednom ze svých ohlédnutí za tragickými událostmi.

Poslední šance, kterou už nedostal

Jednou z nejbolestnějších vzpomínek zůstává pro Stanleyho nahrávání skladby God Gave Rock 'n' Roll to You II, která vznikala pro film Bill & Ted's Bogus Journey.

Carr se chtěl na nahrávání podílet, ale jeho zdravotní stav byl natolik vážný, že mu Stanley doporučil, aby se soustředil především na léčbu a odpočinek. Bubenícké party proto nakonec nahrál Eric Singer.

Carr se přesto na skladbě podílel doprovodnými vokály a objevil se také ve videoklipu. Kvůli následkům léčby, při níž přišel o vlasy, musel při natáčení použít paruku.

Stanley později připustil, že kdyby tehdy věděl, jak málo času jeho spoluhráči zbývá, rozhodl by se jinak. Umožnil by mu nahrávat, protože hudba a členství v KISS pro Carra znamenaly nesmírně mnoho.

Situaci ještě zkomplikovalo rozhodnutí kapely pokračovat v přípravách alba Revenge bez nemocného bubeníka. Carr se cítil odstrčený a postupně se od svých spoluhráčů vzdálil.

Stanley s odstupem času uznal, že právě tím Carrovi nevědomky vzali něco, na čem mu záleželo nejvíce – jeho místo v KISS.

Smrt, která zasáhla celý rockový svět

Eric Carr zemřel 24. listopadu 1991 ve věku pouhých 41 let. Tragickou shodou okolností odešel ve stejný den také zpěvák Queen Freddie Mercury.

Stanley v následujících letech opakovaně zdůrazňoval, jak výjimečným člověkem Carr byl. Vzpomínal na jeho laskavost, skromnost a schopnost zachovat si optimismus i v obtížných situacích.

Jeho smrt vnímal jako hlubokou nespravedlnost. Nedokázal se smířit s představou, že člověk s tak dobrou povahou musel projít tak krutým utrpením.

Při vzpomínce na dvacáté výročí Carrova úmrtí Stanley připomněl, že bubeník přišel do KISS v době vnitřních problémů a pomohl kapele znovu najít stabilitu.

"Byl to laskavý člověk, který o nikom nedokázal říct nic zlého. Myslím na něj neustále," uvedl tehdy Stanley.

Podobně na něj vzpomínal také Gene Simmons, který Carra označil za jednoho z nejskromnějších lidí, jaké kdy poznal.

Odkaz Erica Carra žije dál

KISS věnovali Carrově památce album Revenge, které vyšlo v roce 1992. Jeho závěr tvoří instrumentální skladba Carr Jam 1981, postavená na archivní bubenické nahrávce zesnulého hudebníka.

Carrův přínos však dalece přesahuje samotné nahrávky. Během jedenácti let odehrál s KISS více než 800 koncertů a pomohl skupině překonat období, kdy se její budoucnost zdála nejistá.

Pro Paula Stanleyho zůstává vzpomínka na Erica Carra spojena nejen s obdivem k jeho hudebnímu talentu, ale také s osobní lítostí. Jeho příběh mu připomíná, jak snadné je přehlédnout skutečnou závažnost situace, dokud není příliš pozdě.