PETE TOWNSHEND Z THE WHO: KDO SKUTEČNĚ STÁL U ZRODU HEAVY METALU?

Pete Townshend z The Who vzpomíná na zrod heavy metalu, Black Sabbath, soupeření s Led Zeppelin, genialitu Jimiho Hendrixe a obdiv k AC/DC. 

Kdo vlastně položil základy heavy metalu? Byli to Black Sabbath, Led Zeppelin, nebo už o několik let dříve britští The Who? Legendární kytarista Pete Townshend se v novém rozhovoru zamyslel nad vznikem tvrdé hudby, přiznal někdejší rivalitu s Led Zeppelin.

The Who jako průkopníci heavy metalu? Townshend zůstává zdrženlivý

Historie heavy metalu je plná debat o tom, kdo stál u jeho zrodu. Zatímco většina fanoušků i hudebních historiků přisuzuje zásadní roli birminghamským Black Sabbath, nelze přehlédnout ani vliv kapel, které už ve druhé polovině šedesátých let posouvaly hranice hlasitosti a kytarového zkreslení.

Mezi nimi měli výsadní postavení britští The Who. Jejich divoká koncertní vystoupení, agresivní kytarový zvuk a výbušná energie předznamenaly mnohé z toho, co se později stalo charakteristickým znakem hard rocku a heavy metalu.

Právě na tuto skutečnost upozornil moderátor Barry Robinson v podcastu Classic Album Review, kde byl hostem legendární kytarista a skladatel Pete Townshend.

Robinson připomněl, že ačkoliv bývají za zakladatele heavy metalu nejčastěji označováni Black Sabbath, The Who byli ve své době mimořádně hlasitou a tvrdou kapelou. Townshenda proto zajímalo, zda sám sebe považuje za jednoho z průkopníků žánru.

Jeho odpověď byla překvapivě skromná.

Black Sabbath a temná filozofie heavy metalu

Townshend připustil, že The Who určitý vliv na vznik heavy metalu nepochybně měli. Zároveň však upozornil na zásadní rozdíl mezi jejich hudbou a tvorbou kapel, které se později staly pilíři žánru.

Podle něj heavy metal nepředstavoval pouze hlasité zesilovače, tvrdé riffy a technicky náročnou instrumentální hru. Šlo také o specifický způsob uvažování a hudebního vyjadřování.

"Heavy metal byl téměř náboženskou filozofií," poznamenal Townshend a zdůraznil jeho hluboké spojení s temnotou.

Právě v tomto směru podle něj sehráli důležitou úlohu Black Sabbath a další představitelé raného metalu. Jejich hudba přinesla atmosféru, která se výrazně lišila od energického rockového projevu The Who.

Townshend současně vyzdvihl mimořádnou muzikantskou úroveň metalových interpretů. Přestože jejich tvorbu sám příliš neposlouchal, dokázal ocenit instrumentální schopnosti hudebníků, kteří tento styl rozvíjeli.

Live at Leeds: Deska, která otevřela dveře tvrdšímu rocku

Významnou roli v příběhu The Who a jejich vlivu na tvrdou hudbu sehrálo koncertní album Live at Leeds, vydané v roce 1970.

Nahrávka dodnes patří k nejzásadnějším živým albům rockové historie. Zachycuje kapelu v mimořádně syrové podobě, kdy Townshendova kytara, divoké bicí Keitha Moona a nekompromisní rytmika vytvářely zvuk, který předběhl svou dobu.

Townshend připomněl, že řada pozdějších metalových hudebníků označovala právě Live at Leeds za nahrávku, která jim dodala odvahu experimentovat, improvizovat a posouvat hranice vlastní hry.

Přesto odmítá tvrzení, že by The Who byli skutečnou heavy metalovou kapelou.

Jako příklad uvedl jejich vystoupení na legendárním festivalu Woodstock v roce 1969. Vedle tvrdších skladeb tehdy hráli také rozsáhlé části rockové opery Tommy.

The Who tak podle něj nikdy nebyli svázáni jediným hudebním směrem.

Led Zeppelin? Tehdy rivalové, dnes důvod k obdivu

Jedním z nejzajímavějších momentů rozhovoru bylo Townshendovo přiznání, že si dlouhá léta nedokázal vytvořit bližší vztah k hudbě Led Zeppelin.

Důvod však nebyl čistě hudební.

V době, kdy Led Zeppelin začali dobývat světová pódia, je Townshend vnímal především jako konkurenci The Who. Vadilo mu, že nová kapela oslovuje stejné publikum a získává stále větší popularitu.

S odstupem několika desetiletí však svůj pohled přehodnotil.

Nedávno se znovu pustil do poslechu alb Led Zeppelin a zjistil, kolik výjimečné hudby na nich ve skutečnosti je. Překvapila ho především jejich stylová rozmanitost a schopnost spojovat tvrdé kytarové pasáže s jemnějšími skladbami.

Dokonce se pokusil kontaktovat kytaristu Jimmyho Page a pozvat ho na společný oběd.

Townshend mu podle svých slov napsal, že znovu poslouchá alba Led Zeppelin a nachází na nich opravdu skvělé věci.

Je to pozoruhodné přiznání od hudebníka, který kdysi vnímal Pageovu kapelu jako přímého soupeře.

Jimi Hendrix: Kytarový génius, kterého nešlo ignorovat

Podobnou rivalitu Townshend zažil už dříve, když se na britské hudební scéně objevil Jimi Hendrix.

Americký kytarista přinesl do rockové hudby mimořádně expresivní styl, práci se zpětnou vazbou, zkreslením a efekty, které tehdy působily téměř revolučně.

Townshend vzpomínal na Hendrixovy mohutné zesilovače, zkreslenou kytaru a charakteristický wah-wah pedál.

Jako sám výrazný a inovativní kytarista musel čelit skutečnosti, že se objevil někdo, kdo dokázal posunout hranice elektrické kytary ještě dál.

Přestože mezi nimi existovalo určité soupeření, Townshend nakonec Hendrixovu genialitu bez výhrad uznal.

Tato zkušenost podle jeho vzpomínek připomínala pozdější nástup Led Zeppelin. Rocková scéna se rychle měnila a každá nová generace hudebníků přicházela s něčím, co jejich předchůdce nutilo přehodnocovat vlastní postavení.

AC/DC jako překvapivý favorit

Ačkoliv Townshend oceňuje význam Black Sabbath i Led Zeppelin, jeho osobní hudební vkus se ubíral poněkud jiným směrem.

V rozhovoru totiž přiznal, že z kapel spojovaných s heavy metalem skutečně poslouchal především australské AC/DC.

To může na první pohled překvapit. AC/DC jsou tradičně řazeni spíše k hard rocku, jejich přímočará energie a nekompromisní kytarové riffy však výrazně ovlivnily také metalovou scénu.

Townshendův vztah k australské legendě zároveň ukazuje, že pro něj byla vždy důležitější bezprostřední síla rockové hudby než její žánrové zařazení.

Přiznal také, že Black Sabbath navzdory jejich významu příliš neposlouchal. Nešlo však o odmítání jejich hudby, ale spíše o otázku osobního vkusu.

Kdo tedy skutečně stál u zrodu heavy metalu?

Townshendovy vzpomínky připomínají, že vznik heavy metalu nebyl jednorázovou událostí ani zásluhou jediné kapely.

The Who pomohli definovat agresivní a hlasitou podobu koncertního rocku. Jimi Hendrix ukázal nové možnosti elektrické kytary. Led Zeppelin spojili tvrdost blues rocku s propracovanými kompozicemi a Black Sabbath vytvořili temný hudební svět, který se stal jedním ze základních kamenů heavy metalu.

Každý z těchto interpretů přispěl k vývoji žánru jiným způsobem.

A právě Townshendův pohled je v tomto ohledu cenný. Přestože patří mezi nejvlivnější rockové kytaristy všech dob, nesnaží se přivlastňovat zásluhy za vznik heavy metalu.

Naopak připouští, že skutečná podstata žánru spočívala v něčem hlubším než pouze v hlasitosti a zkreslených kytarách.

The Who možná nebyli heavy metalovou kapelou, ale bez jejich hudební revoluce by historie tvrdého rocku pravděpodobně vypadala úplně jinak.