PŘELOMOVÉ SALTO MORTALE ARAKAIN POPRVÉ NA LP

Společný reediční projekt domácí metalové legendy Arakain a vydavatelství Supraphon se v červenci letošního roku rozrůstá o další položku. 

Po albech Thrash the Trash, Schizofrenie, Apage Satanas, S.O.S a Black Jack se tentokrát dostalo na čtvrtou řadovku Salto Mortale. Nahrávka, kterou se kapela v roce 1993 přihlásila k modernějšímu a hutnějšímu heavymetalovému zvuku, v novém remasteru studia SONO Records nyní vychází vůbec poprvé na LP 180 g a také na CD a digitálně.

"Je to první a zatím i poslední deska, kterou produkoval někdo jiný než kapela sama, což celku prospělo, přestože to kapelu rapidně změnilo. Možná nás vědomě změnil svým přístupem a zkušenostmi právě producent Miloš Doležal, anebo jsme mu my tenkrát prostě přinesli takový materiál, který už nebyl technothrashový a nakonec už ani thrashový. Každopádně vzniklo písničkové album, které nabralo další posluchače, ale naopak někteří z těch ortodoxních nám mají Salto dodnes za zlé," vrací se k Salto Mortale zakládající člen Arakainu kytarista Jiří Urban.

Přestože změna, do níž se určitou měrou promítl i vývoj na zahraniční hard'n'heavy scéně jako takové, nemusela být všem fanouškům zcela po chuti, energie, dynamika i aranžérská propracovanost stvrdily jedinečnou pozici kapely na domácí scéně. A jak dokazuje právě vydaná reedice, odolala i zubu času. Podobně jako písněZase spíš v noci sama, Marilyn, titulní skladba či Brána iluzí, které se nesmazatelně zapsaly do historie kapely i českého rocku a některé z nich dodnes patří mezi základní stavební kameny koncertních setů Arakainu.

"Dospěli jsme a s námi i naše texty a hudba. Nemusel jsem se bát, že mi někdo bude něco zakazovat, a tak jsem si hrál se slovy. Pár skladeb se opravdu povedlo, určitě jsme se za tu desku nemuseli stydět," ohlíží se za albem, které kapela nahrála v ostravském studiu Citron, tehdejší frontman a vrchní textař kapely Aleš Brichta.

Jeho texty a zpěv společně s charakteristickými kytarami Jiřího Urbana a Miroslava Macha i pevnou rytmikou dvojice Zdeněk Kub a Marek Žežulka dodnes dokazují, proč je album považováno za jeden z vrcholů tvorby Arakainu.

"Z desky mám trvale dobrý pocit, má výbornou produkci a i z dnešního pohledu naprosto skvělý zvuk. Skvěle tak reprezentuje jakýsi nový model soundu Arakainu a jeho dalšího období po thrashi,"dodává Urban.