ROGER DALTREY: „PO SMRTI KEITHA MOONA UŽ THE WHO NIKDY NEBYLI STEJNÍ“
Roger Daltrey: Po smrti Keitha Moona už The Who nikdy nebyli stejní.
The Who za svou dlouhou kariéru vystřídali několik bubeníků a v posledních letech zažili pořádný zmatek kolem Zaka Starkeyho. Roger Daltrey ale nyní přiznává, že skutečný problém sahá mnohem hlouběji. Od smrti Keitha Moona v roce 1978 už podle něj kapela nikdy nebyla stejná. A přestože byl Zak Starkey loni po téměř třiceti letech spolupráce propuštěn, nyní znovu zkouší s The Who a ve hře jsou další koncerty v roce 2027.
Keith Moon byl nenahraditelný
Keith Moon nebyl jen bubeníkem The Who. Jeho divoký, často téměř chaotický styl byl jednou ze základních součástí zvuku kapely stejně jako kytara Petea Townshenda nebo Daltreyho hlas.
Moon zemřel 7. září 1978 ve věku pouhých 32 let.
The Who se rozhodli pokračovat a za bicí usedl Kenney Jones, známý z Faces a Small Faces. Technicky šlo o vynikajícího muzikanta, jenže jeho styl byl proti Moonovi mnohem disciplinovanější a přesnější.
A právě tady podle Daltreyho začal problém, který The Who vlastně řeší dodnes.
"Od Keithovy smrti už to nikdy nebylo stejné. Nemůžu předstírat, že bylo," přiznal nyní zpěvák.
Nejde přitom o kritiku muzikantů, kteří po Moonovi přišli. Spíš o konstatování, že některé osobnosti jednoduše nahradit nelze.
Zak Starkey se dostal Moonovi nejblíž
Jestli však podle Daltreyho někdo dokázal původní energii The Who alespoň částečně vrátit, byl to Zak Starkey.
Syn Ringa Starra začal s The Who hrát v roce 1996 a postupně se stal prakticky plnohodnotnou součástí koncertní kapely. Nebyla to přitom náhoda.
Starkey měl ke Keithu Moonovi osobní vztah už od dětství. Moon byl přítelem rodiny a mladému Zakovi dokonce věnoval bicí soupravu. Později se tak Starkey ocitl za bicími v kapele, jejíž legendární bubeník patřil mezi jeho největší vzory.
Daltrey dnes říká:
"Není to Keith Moon, ale dostal se mu velmi blízko."
A od zpěváka The Who je to možná jedna z největších pochval, jakou může bubeník dostat.
Pak přišel jeden z nejpodivnějších rozchodů posledních let
Právě proto působily události roku 2025 tak překvapivě.
Během koncertu Teenage Cancer Trust v londýnské Royal Albert Hall se Daltrey při skladbě "The Song Is Over" zastavil a stěžoval si, že přes bicí neslyší potřebnou tóninu.
Krátce nato přišla zpráva, že Starkey v The Who končí.
Pak se ale situace změnila.
Pete Townshend oznámil, že po Zakovi ve skutečnosti nebylo požádováno, aby odešel.
Zdálo se, že je všechno vyřešené.
Nebyla to pravda.
O několik týdnů později The Who znovu oznámili, že Starkey končí a že nastal čas na změnu. Bubeník následně veřejně tvrdil, že neodešel dobrovolně a že byl požádán, aby prezentoval svůj odchod jako vlastní rozhodnutí.
Z někdejšího dlouholetého partnerství se najednou stala veřejná přestřelka.
A teď je Zak zase zpátky
Pokud už se vám v tom začíná motat hlava, přichází další obrat.
Zak Starkey znovu zkouší s The Who.
Daltrey potvrdil, že se kapela nedávno sešla na zkoušce a za bicími seděl právě Starkey. Důvod byl velmi konkrétní: muzikanti chtěli zjistit, zda jsou stále schopni odehrát další koncerty.
A podle všeho test dopadl dobře.
Daltrey říká, že stále zvládá potřebné tóny a kapela má pořád tah, který hudba The Who vyžaduje.
To je důležité, protože ve hře jsou koncerty v roce 2027. Zatím nejsou potvrzené a Daltrey je v odpovědích opatrný, ale samotná skutečnost, že The Who znovu zkoušejí, ukazuje, že loňské "farewell tour" nemuselo znamenat úplný konec.
Zajímavé je také to, jak o Starkeym Daltrey nyní mluví.
Po loňských sporech by člověk očekával určitou hořkost. Místo toho zpěvák říká jednoduše:
"Zaka milujeme."
Současně ale připouští, že dlouhá turné pro něj někdy bývají problematická a situace se může komplikovat.
Tím se celý příběh vrací téměř na začátek. Starkey možná není oficiálně zpátky nastálo, ale rozhodně už není člověkem, se kterým by The Who nechtěli mít nic společného.
Naopak.
Když chtěli zjistit, zda ještě dokážou být The Who, zavolali právě jemu.
The Who bez Moona
Celá sága kolem bubeníků zároveň připomíná, jak neobvyklou kapelou The Who vždy byli.
U některých skupin je rytmická sekce především základem, nad kterým stojí zpěv a kytara. U klasických The Who ale Keith Moon fungoval téměř jako další sólový nástroj.
Jeho hra nebyla uhlazená. Nebyla konvenční. Často působila, jako kdyby se měla každou chvíli rozsypat.
Jenže právě to vytvářelo napětí, které definovalo zvuk kapely.
Daltrey v aktuálním rozhovoru připomíná, že hudba The Who potřebuje obrovský drive. Bez něj by podle něj kapela ztratila to, co ji dělá The Who.
A právě tady je možné pochopit, proč byla otázka bubeníka vždy tak citlivá.
Nešlo jen o to najít někoho, kdo správně zahraje skladby.
Šlo o to najít někoho, kdo dokáže vytvořit pocit nebezpečí a energie, který za bicími kdysi vytvářel Moon.
Ještě jeden návrat The Who?
Daltrey letos oslavil 82 let, ale o definitivním odchodu do důchodu stále mluvit nechce.
Na jaře uvedl, že jeho hlas je momentálně ve velmi dobré kondici a že pokud bude fungovat i v devadesáti, bude stále zpívat. Zároveň připustil, že další aktivity The Who nejsou úplně vyloučené.
Teď už víme, že nešlo jen o teoretickou možnost.
The Who skutečně zkoušeli.
Zak Starkey skutečně seděl za bicími.
A smyslem zkoušky skutečně bylo zjistit, zda by kapela mohla v roce 2027 znovu vystoupit.
Možná tedy příběh The Who ještě neskončil.
Jedna věc se ale podle Rogera Daltreyho nezmění nikdy.
Ať za bicími seděl Kenney Jones, Simon Phillips, Zak Starkey nebo kdokoliv další, Keith Moon zůstal nenahraditelný.