S OZZYM, TÍM  NOBYČEJNÝM TÝPKEM KLIDNĚ  PŘÍMO DO PEKLA

I když jsou moje  nejlepší písně  o smrti... miluji život a "Ordinary Man" rozhodně není poslední album !!!

Některé zveřejněné recenze na novou placku Ozzyho začínají titulkem, jakože se Ozzy loučí, píše závěť, chystá si rakev nebo dělá pápá muzice a životu...

Já osobně si myslím, že "Ordinary Man" není konečná a Ozzy to ještě nezabalil. 

Jasně, 71 let už člověka nějak podlomí... i hladovějícího asketu, co se krmí pránou. Natož rockera s životosprávou ve stylu "drogy, chlast,sex a nikdy nekončící rock and roll" ... 

A Osobourne určitě nebyl žádný troškař, dokud ho nechytla pod krkem, a nenasadila mu řetěz Shoaron.

Black Sabbath slaví letos 50-tiny. Ozzy byl u jejich zrodu a psal nejdůležitější okamžiky vznikajícího heavy metalu. A i když byl později mimo "sabat", navždy bude s kapelou spojován a nikdo si nedokáže představit, že by tomu bylo jinak.

Ozzy vydal nové album s názvem "Ordinary Man". To vznikalo těžce. Ozzyho zdraví stávkovalo, objevovaly se další a další komplikace, nové diagnózy, nejasné prognózy, rušení koncertů. Mohl se už jen válet v posteli a krmit netopýry. Prachů má více než dost a hudební nesmrtelnost si už dávno odpracoval...

To, že se Ozzman pustil do nahrávání mu nakonec možná zachránilo kejhák. Říká, že nahrávání pro něj bylo léčebnou terapií. 

Ordinary Man vychází po 10-ti leté pauze od poslední placky (Scream) a je celkově 12.sólovým albem Ozzyho.  A když jsme u čísel, album má 11 skladeb v celkové stopáži 49:27 min.

Ve studiu zasedlo kvarteto ve složení : Ozzy (zpěv), Andrew Watt (kytara, produkce), Duff McKagan (basa), Chad Smith (bicí). Dalšími aktéry jsou Elton John (zpěv, piano ve skladbě Ordinary Man), Slash (kytara ve skladbách Straigth To Hell a Ordinary Man), Charlie Puth (klávesy v Straigth To Hell) Post Malone (vokály v It's a Raid a Take What You Want), Travis Scott (vokály v Take What You Want) a další.

Kdo od nového počinu Madmana očekával něco ve stylu Blizzard of Ozz, Diary of Madman nebo More Tears bude možná zklamán z toho, že kovu je na albu po méně a občas songy trpí nedostatkem železa. Naopak, na své si přijdou milovníci cajdáků a balad jako je Dreamer, Mama, I´m Coming Home, She´s Gone....

Skladby v podání stárnoucího kmotra heavy metalu jsou podány s mladistvou živostí, která, jak se zdá, odolává jeho věku. To, co bylo dříve veselé, zní veseleji, co bylo smutné, je dnes černější a hlubší. Dřívější hororové hrůzy nahradily reální strašáci. "Dnes jsem se probudil a nenávidím se", "Smrt mi neodpovídá, když ji volám o pomoc...""Nevím, proč jsem stále na živu".

Přes všechna tato temná odhalení však cítíte, že Ozzyho scéna je stále nasvícena a on čeká na potlesk, aby mohl hodit přídavek.

Ozzy zpívá od srdce, hudební linka se táhne aortami a Ozzy se nám odkopová až na dřeň.

Straight To Hell - skladbu otevírá sborová melodie, kterou přeruší čisté a sólové riffy a Ozzy je připraven " All right now" (jako u písně Sweet Leaf z elpíčka Sabbathů Master of Reality z roku 1971). Podpořen kytarovým sólem od Slashe jím důstojně zahajuje celé album.

All My Life - poetický song, kde ukáží své kvality Andrew Watt a zejména basák Duff McKagan. Vždy, když už to vypadá na "klimbačku" oba náležitě přitvrdí.

Goodbye - částečný pokus o návrat do minulosti, vzdálená podobnost rytmů Iron Mana, střídající se tempo písně, řezavé sólo a kvílející kytary v závěru. "Máte nějaké vzpomínky ?" ptá se Ozzy... Pokud ne, tak koukejte sakra žít!

Ordinary Man - "Nebyl jsem připravenej na slávu. Pak ale všichni znali moje jméno". Duet s Eltonem Johnem. Vroucná, klavírem vedená balada, sborové doprovody, Slashovo epické sólo....Pro mě nejsilnější skladba na albu....

Under the Graveyeard - pochmurná lyrická skladba, která zřejmě odráží všechny Ozzyho zdravotní problémy a bolest v poslední době. Sabbatovská nálada je cítit v každém tónu. Nedivím se, že tuto skladbu zveřejnil Ozzy jako jednu z prvních upoutávek na toto album.

Eat Me - úvod na foukačku je nahrazen hutnými riffy. Hard rock z osmdesátek v novém soundu, snadno zapamatovatelný refrén, od houpavého rytmu ke kytarové vypalovačce.

Today Is The End - kytary připomínající Diary Of A Madman nebo Killer Of Giants, sbory, koketérie popu, punku, hard rocku. Vše smícháno a uvařeno v jednom hrnci. Na rozdíl od dortu, který pekli pejsek s kočičkou je tento však stravitelný a zácpa vás nečeká.

Scary Little Green Men - jak je to strašidelnými malými zelenými mužíky doopravdy? "Chtějí nás sežrat, unést ? Krmí nás naše vedení jenom lží, a jak to vlastně je ? Kdo další je ještě v nebi/vesmíru?", ptá se Ozzy

Holy For Tonight - nádherné melodie, harmonie, svěží akordy, občas s nádechem meditace. Sbory, smutné plačky i oslavné ódy.

It´s A Raid - tak to je nářez, chaos, kdy nevíte, co bude zrovna následovat. Trochu Green Day a The Wildhearts. Nechybí dokonalý závěr - Ozzyho vzkaz  Fuck you all!

Take What You Want - tak to je spíš song Posta Maloneho, kde mu Ozzy jen přizvukuje. Ale právě díky Malonemu zřejmě toto album vzniklo. To on byl impulzem, aby to všechno začalo...

Možná je občas cítit sentiment a klišé, někdo řekne, že to je jen vypočítatelný kalkul... 

Ozzy má více životů než kočka, přežil spoustu vrstevníků a kámošů z rockový čtvrti. Přežije i nějaké ty negativní kritiky. Ale o to tu vůbec nejde. Otevřené srdce a mysl jsou ten správný elixír, stejně tak touha po životě a ochota jít dál a zkoušet nové věci. 

Ozzy říká, že Ordinary Man není poslední deskou a že už připravuje nový materiál.

Od určité doby, věku a okolností by se nemělo hodnotit a známkovat. 

Už jenom to, že album Ordinary Man vyšlo je důvod k oslavě !

Díky Ozzy a těšíme se na tebe 13.listopadu v Praze !!!