SAMY ELBANNA O HRANÍ SKLADEB CHILDREN OF BODOM

"Nikdo nemůže nahradit Alexiho."

Když v roce 2020 zemřel kytarista a zpěvák Alexi Laiho, pro mnoho fanoušků to znamenalo definitivní konec jedné z nejvlivnějších metalových kapel posledních třiceti let. Hudba Children Of Bodom ale žije dál – a v roce 2026 se její bývalí členové rozhodli vrátit na pódium, aby vzdali hold jeho odkazu.

Mikrofon a kytaru při těchto speciálních koncertech převzal frontman Lost Society, Samy Elbanna – muzikant, který na hudbě Bodom vyrostl.

Jak ses vlastně dostal k tomu, že budeš hrát skladby Children Of Bodom?

Bylo to úplně nečekané. Když mi zavolali, chvíli jsem si myslel, že si ze mě dělají legraci.

Hudba Bodom pro mě znamená strašně moc. Když jsem byl mladší, trávil jsem hodiny tím, že jsem se snažil naučit Alexiho riffy a sóla. Byla to jedna z kapel, která mě přivedla k extrémnímu metalu. Najednou jsem měl stát na pódiu a hrát ty samé skladby s lidmi, kteří je skutečně napsali. To je prostě šílené.

Co jsi cítil, když jsi dostal tu nabídku?

Byl jsem nadšený, ale zároveň jsem cítil obrovskou zodpovědnost.

Alexi byl výjimečný hudebník a pro spoustu lidí hrdina. Věděl jsem, že to nebude jen další koncert. Je to pocta někomu, kdo měl na metal obrovský vliv. Takže jsem to bral velmi vážně.

Nebál ses, že fanoušci budou srovnávat?

To je nevyhnutelné. A upřímně – je to naprosto v pořádku.

Nikdo nemůže nahradit Alexiho. Ani se o to nesnažím. Tohle není "nová verze" Children Of Bodom. Je to oslava jeho hudby. Mým cílem je zahrát ty skladby co nejlépe a s respektem k tomu, co vytvořil.

Jak náročné bylo naučit se jeho kytarové party?

Extrémně náročné. Alexi měl velmi specifický styl hry.

Jeho riffy jsou rychlé, technické, ale zároveň strašně melodické. A jeho sóla mají unikátní feeling. Nestačí zahrát správné tóny – musíš pochopit, jak je frázoval. Strávil jsem hodně času tím, že jsem poslouchal staré nahrávky a snažil se zachytit detaily.

A co zpěv? Hrát ty riffy a zároveň zpívat není jednoduché.

Přesně tak. To byla další velká výzva.

Alexi měl specifický hlas a zároveň dokázal hrát šíleně náročné kytarové party. Když jsem začal ty věci zkoušet, uvědomil jsem si, jak těžké to vlastně je. Musel jsem hodně trénovat, abych to dokázal spojit dohromady.

Jaké to bylo stát na pódiu s bývalými členy kapely?

Bylo to strašně zvláštní – v tom nejlepším slova smyslu.

Jako fanoušek jsem ty lidi obdivoval celé roky. A najednou stojíš vedle nich a hraješ jejich hudbu. Zároveň byli všichni strašně přátelští. Nikdo se nesnažil z toho dělat velké drama. Všichni chtěli hlavně to, aby to byla důstojná pocta Aleximu.

Jak reagovalo publikum?

Atmosféra byla neuvěřitelná.

Bylo vidět, že to pro fanoušky znamená hodně. Někteří lidé byli evidentně hodně emotivní – a myslím, že jsme to cítili i my na pódiu. Byl to zvláštní mix radosti a nostalgie.

Může se z těchto koncertů stát něco většího?

Těžko říct.

Momentálně je to hlavně o tom vzdát hold Aleximu a zahrát pro fanoušky. Ale reakce lidí jsou opravdu silné, takže uvidíme, kam nás to zavede.

Co podle tebe dělalo Children Of Bodom tak výjimečnou kapelou?

Dokázali spojit několik různých vlivů.

Na jedné straně měli melodický death metal, na druhé straně obrovský vliv klasického heavy metalu a dokonce i hard rocku z osmdesátých let. Výsledkem byl styl, který byl extrémní, ale zároveň strašně chytlavý. To není jednoduché.

Jaký byl tvůj první kontakt s jejich hudbou?

Pamatuju si, že jsem slyšel jejich staré desky a byl jsem úplně ohromený.

Ta kombinace rychlosti, melodie a energie byla něco, co jsem do té doby neslyšel. Pro mladého kytaristu to byl úplně nový svět.

Myslíš, že by Alexi měl z těchto koncertů radost?

Doufám, že ano.

Nikdo z nás nechce jeho odkaz zneužívat. Naopak – snažíme se ho oslavit. A myslím, že právě to by pro něj bylo důležité.

Children Of Bodom patří mezi nejvlivnější metalové kapely z Finska a výrazně formovali melodický death metal od konce 90. let. Jejich frontman Alexi Laiho byl považován za jednoho z nejlepších metalových kytaristů své generace.