TONY IOMMI: MUŽ, KTERÝ ZMĚNIL DĚJINY HEAVY METALU

Bez Tonyho Iommiho by heavy metal pravděpodobně zněl úplně jinak. Kytarista Black Sabbath však mohl svou hudební kariéru ukončit ještě dříve, než pořádně začala.  

Bez Tonyho Iommiho by heavy metal pravděpodobně zněl úplně jinak. Kytarista Black Sabbath však mohl svou hudební kariéru ukončit ještě dříve, než pořádně začala. V sedmnácti letech přišel při pracovním úrazu o konečky dvou prstů a lékaři mu oznámili, že na kytaru už hrát nebude. Iommi jejich verdikt odmítl přijmout. Z kluka z průmyslového Birminghamu se nakonec stal jeden z nejvlivnějších kytaristů všech dob.

Tony Iommi nikdy nepatřil mezi rockové hvězdy, které by svůj soukromý život ochotně vystavovaly veřejnosti. Zatímco jeho spoluhráč Ozzy Osbourne se postupem času stal jednou z nejsledovanějších osobností rockového světa, Iommi si vždy držel určitý odstup.

Výjimku udělal v roce 2011, kdy vydal autobiografii Iron Man: My Journey Through Heaven And Hell With Black Sabbath. Při této příležitosti poskytl magazínu Metal Hammer rozsáhlý rozhovor, ve kterém se vracel nejen k Black Sabbath, ale také k dětství, rodině, osobním vztahům, drogám nebo smrti Ronnieho Jamese Dia.

Dětství v Birminghamu nebylo žádná idyla

Iommi vyrůstal jako jedináček v birminghamské čtvrti Aston. Rodina neměla mnoho peněz a prostředí, ve kterém budoucí kytarista dospíval, rozhodně nebylo idylické.

Vzpomínal na malý pokoj plný krámů, ošuntělé vybavení domu i problémy s pouličními gangy. Právě špinavé průmyslové prostředí Birminghamu bývá později často zmiňováno jako jeden z faktorů, které ovlivnily ponurý a těžký zvuk Black Sabbath.

Mezi místními muzikanty navíc panovala zvláštní věrnost vlastním kapelám. Pokud člověk v nějaké skupině hrál, očekávalo se, že u ní zůstane. Přeskakování mezi projekty, které je dnes naprosto běžné, tehdy působilo téměř jako zrada.

Black Sabbath se znali například s Robertem Plantem a Johnem Bonhamem z Led Zeppelin. Bonham se dokonce stal svědkem na Iommiho první svatbě.

Rodina chtěla, aby si našel "pořádnou práci"

Hudební ambice doma příliš velké pochopení neměly.

Rodiče i další příbuzní Iommimu opakovaně říkali, aby se přestal honit za hudbou a našel si skutečné zaměstnání. Práci ostatně měl – právě továrna se mu však málem stala osudnou.

V sedmnácti letech utrpěl během posledního dne v zaměstnání vážný pracovní úraz. Přišel o konečky prostředníku a prsteníku pravé ruky. Pro leváka, který právě touto rukou mačkal struny na hmatníku, to znamenalo katastrofu.

Lékaři mu oznámili, že jeho hraní na kytaru skončilo.

Iommi se s tím odmítl smířit.

Inspirací se mu stal jazzový kytarista Django Reinhardt, který dokázal navzdory vážnému poškození ruky pokračovat v hraní. Iommi si vyrobil vlastní nástavce na poškozené prsty a postupně přizpůsobil způsob hry svému handicapu.

Používal lehčí struny a později také podladění, které se stalo jedním z charakteristických prvků mohutného a temného zvuku Black Sabbath.

Sám Iommi nicméně později odmítal zjednodušenou představu, že právě úraz automaticky "vynalezl" jeho charakteristický zvuk. Jisté však je, že ho donutil hledat vlastní cestu a techniku.

Příběh, který mohl znamenat konec kariéry, se tak stal součástí historie heavy metalu.

První Londýn? Sabbath si připadali, jako by tam nepatřili

Ani začátky Black Sabbath nedávaly příliš tušit, že vzniká jedna z nejvlivnějších kapel všech dob.

Iommi vzpomínal například na první vystoupení skupiny v londýnském klubu Speakeasy. Členové kapely přijeli z průmyslového Birminghamu a mezi londýnskou společností si připadali téměř jako vetřelci.

Lidé kolem nich jim připadali příliš uhlazení a Sabbath měli pocit, že do tohoto prostředí vůbec nezapadají.

Podobně rozpačitý byl přístup Iommiho vlastní rodiny. Jeho matka byla schopná finančně přispět na pronájem dodávky, aby kapela mohla odjet na koncert, a o hodinu později synovi vyčítat, kdy už si konečně najde normální zaměstnání. Na několik raných koncertů se dokonce přišla podívat.

Její verdikt byl jednoznačný: hráli příliš hlasitě.

Všechno se změnilo až po vydání prvního alba Black Sabbath v roce 1970. Najednou se příbuzní, kteří předtím pochybovali o smyslu Iommiho hudební kariéry, začali hrdě chlubit tím, že jsou s kytaristou příbuzní.

Birmingham své metalové syny dlouho přehlížel

Zvláštní vztah měli Black Sabbath také se svým rodným městem.

Přestože je dnes Birmingham se vznikem heavy metalu neodmyslitelně spojený, dlouhá léta tomu tak podle Iommiho nebylo. Měl pocit, že město Black Sabbath prakticky ignorovalo.

O to více si později cenil projektu Home Of Metal, který začal historii birminghamského heavy metalu oficiálně připomínat.

Pro Iommiho to bylo důležité také proto, že členové Sabbath měli ke svému městu silný vztah. Kapela podle něj dlouhodobě přispívala místním nemocnicím a charitativním organizacím, aniž by kolem toho vytvářela publicitu.

Z outsiderů, které vlastní město dlouho přehlíželo, se nakonec staly jeho světově nejslavnější hudební ikony.

Kokain byl v sedmdesátých letech téměř všude

Život Black Sabbath samozřejmě neznamenal pouze hudbu.

Sedmdesátá léta byla obdobím obrovského úspěchu, ale také alkoholu a drog. Kokain se stal běžnou součástí fungování kapely a Iommi později připustil, že zejména během pobytu v Los Angeles byl prakticky všudypřítomný.

S odstupem dokázal otevřeně přiznat i vlastní pokrytectví.

Když s Black Sabbath v polovině osmdesátých let spolupracoval Glenn Hughes, jeho problémy s drogami začaly být natolik vážné, že s ním kapela nakonec nemohla pokračovat.

Iommi mu tehdy jeho užívání drog vyčítal. Současně však přiznal, že ačkoli už sám nebyl pravidelným uživatelem kokainu, příležitostně si ho stále dával.

Definitivně mu pomohl zejména návrat z Los Angeles do Anglie. Drogy už nebyly tak snadno dostupné a Iommi zjistil, že bez nich dokáže fungovat. Podobným způsobem později skončil také s alkoholem a kouřením.

O svých nevydařených manželstvích mluvil otevřeně

Autobiografie odkryla také část Iommiho života, o které předtím veřejně příliš nemluvil.

Do vydání knihy měl za sebou tři nevydařená manželství a při jejich popisování se podle vlastních slov snažil vyhnout jednoduchému řešení – svalit všechno na bývalé partnerky.

Přiznal nevěry i vlastní podíl na rozpadech vztahů.

Právě psaní těchto pasáží pro něj patřilo k nejtěžším částem autobiografie. Hudební historie Black Sabbath byla mnohokrát zdokumentovaná, tentokrát ale musel veřejnosti zpřístupnit věci, které si do té doby nechával pro sebe.

V době vzniku rozhovoru už byl ženatý s Mariou Sjöholm, kterou ve své knize označil za životní lásku.

Smrt Ronnieho Jamese Dia ho hluboce zasáhla

Jednou z nejsilnějších částí Iommiho vzpomínek je Ronnie James Dio.

Legendární zpěvák zemřel 16. května 2010 na rakovinu žaludku. Pro Iommiho to byla vůbec první zkušenost se smrtí člověka, který byl v té době jeho aktuálním spoluhráčem.

V posledních letech společného působení vystupovali Iommi, Geezer Butler, Ronnie James Dio a Vinny Appice pod názvem Heaven & Hell a staré konflikty, které poznamenaly jejich spolupráci v Black Sabbath na začátku osmdesátých let, byly podle Iommiho dávno pryč.

S věkem se naučili své rozdílné povahy lépe zvládat.

Když Geezer Butler z Los Angeles zavolal, že se Diův zdravotní stav prudce zhoršil, chtěl Iommi okamžitě přiletět. Butler ho však připravil na to, že pohled na těžce nemocného zpěváka může být velmi bolestivý.

Než cestu stihl zorganizovat, Ronnie zemřel.

Iommi později vzpomínal také na Diův pohřeb. Pohled na svého dlouholetého spoluhráče v rakvi v něm zůstal hluboce zakořeněný.

Byla to jedna z událostí, při kterých se za image nezničitelného "Iron Mana" ukázal mnohem citlivější člověk.

Když ho život srazil, jednoduše znovu vstal

Právě tato vlastnost se táhne prakticky celým Iommiho životem.

Rodina pochybovala o jeho hudební budoucnosti. Přišel o části dvou prstů. Lékaři mu řekli, že nebude hrát. Black Sabbath zpočátku nezapadali do tehdejšího hudebního prostředí. Později přišly personální krize, drogy, rozpady vztahů i ztráta blízkých spoluhráčů.

Iommi však ve vzpomínkách zdůraznil svůj pozitivní přístup k životu. Kdykoli přišla rána, snažil se znovu postavit na nohy.

Nejlepším příkladem zůstává právě jeho nehoda v sedmnácti letech. Místo aby verdikt lékařů přijal, hledal způsob, jak pokračovat.

A našel ho.

Od Birminghamu k člověku, který definoval heavy metal

Na Iommiho životním příběhu je možná nejpozoruhodnější, kolikrát se mohl vyvíjet úplně jinak.

Mohl poslechnout rodinu a zůstat v továrně.

Mohl po pracovním úrazu přijmout verdikt lékařů a přestat hrát.

Black Sabbath mohli zůstat další z desítek birminghamských skupin objíždějících místní kluby.

Nic z toho se nestalo.

Iommi místo toho proměnil vlastní fyzické omezení v unikátní způsob hry. Jeho hutné riffy, podladěné kytary, temná atmosféra a způsob skládání se staly základem jazyka, kterým následně začaly mluvit celé generace metalových kapel.

Zatímco on sám byl dlouhá léta spíše zdrženlivým mužem stojícím mimo světla reflektorů, jeho kytara mluvila mimořádně hlasitě.

V 78 letech stále nekončí. Přichází From The Dark

A Iommiho příběh rozhodně nekončí vzpomínáním na minulost.

V roce 2026 otevírá další kapitolu své kariéry. 23. října vyjde jeho nové sólové album From The Dark – první plnohodnotná sólová deska po více než dvaceti letech.

Základní album nabídne osm skladeb. Po Iommiho boku se představí norský zpěvák Jørn Lande, baskytaristka Becky Baldwin z Mercyful Fate a bubeník Karl Brazil. Iommi nahrávku produkoval společně se svým dlouholetým spolupracovníkem Mikem Exeterem.

První ochutnávkou se stal singl World Alone, který znovu staví na Iommiho charakteristickém hutném a podladěném kytarovém zvuku.

"Nesnažíme se nic dokazovat – je to skvělé album a pořádně šlape," říká Iommi o novince.

CD vydání navíc nabídne jako bonusy dříve zveřejněné skladby Scent Of Dark a Deified.

Nová deska tak symbolicky pokračuje v příběhu, který začal před více než šesti desetiletími v Birminghamu. Sedmnáctiletému Iommimu kdysi lékaři tvrdili, že už na kytaru hrát nebude.

Dnes patří mezi nejvlivnější kytaristy historie a stále nahrává novou hudbu.

Možná právě v tom spočívá nejvýstižnější charakteristika Tonyho Iommiho: nikdy nepřestal jít dál.