VZKŘÍŠENÍ KLASIKY: 6. BŘEZNA VYCHÁZÍ ALBA „ZEMĚTŘESENÍ“ A „NEMÁM HLAS JAKO ZVON“ OD JIŘÍHO SCHELINGERA

6. března si hudební svět připomene legendárního českého rockera Jiřího Schelingera. V den jeho nedožitých 75.narozenin vyjdou u Supraphonu hned dvě alba - "Zemětřesení 0.1 / Epicentrum" a "Nemám hlas jako zvon". 

Jiří Schelinger (6. 3. 1951 – 13. 4. 1981) byl jednou z nejcharismatičtějších osobností naší populární hudby 70. let. Zpěvák s nezaměnitelným hlasem, jehož syrovost i emotivní hloubka dokázaly propojit pop, tvrdý rock i baladickou lyriku, působil zpočátku jako interpret převzatých skladeb, ale postupně se vypracoval v osobitého autora, který dokázal vnést do tehdejší české hudby odvahu, nadhled i skutečnou rockovou energii.

Zemětřesení 0.1 ~ Epicentrum (1980-1984 / 1993 / 96)

Jiří Schelinger, jeden z nejpopulárnějších autorů a interpretů naší popmusic, vydal za svého života čtyři samostatná alba: Nemám hlas jako zvon (Panton 1975), "Ovoce z naší zahrádky" (Supraphon 1976), Hrrr na ně... (Supraphon 1977) a ... nám se líbí... (Supraphon 1979). Dokončit páté album, nazvané Zemětřesení, už mu nebylo dáno.

Stihl z něj s kapelou Františka Ringo Čecha natočit tři písně: Stavros Niarchos v dubnu 1980 společně s Lupičem Willym a skladbou Co dělá indián, kterou však ve studiu nazpíval Ringo a obě vyšly na singlu (zatímco Stavros zůstal do roku 2002 nevydán), a pak v prosinci 1980 písně Sen a Alchymista, vydané na posmrtném singlu v první půli roku 1981.

Po Jirkově smrti 13. dubna 1981 chtěli Čech i kapela pokračovat, zkoušeli několik zpěváků, mezi nimi i Dalibora Jandu (tehdy se ještě jmenoval Václav Janda). Ten se jevil nadějně Ringovi, ale muzikantům se nelíbil. Dalším byl Jiří Hopp, působící nejdříve ve víceméně undergroundové kapele Acylpyrin a od roku 1979 v Projektilu. Byl nadějnější, ale všichni brzy pochopili, že na popularitu Schelingera by s ním jen tak nedosáhli a všichni potřebovali živit rodiny.

Kytarista Stanislav Kubeš a basista Jan Kavale se tedy záhy přidali k Lešku Semelkovi a Vlado Čechovi z Modrého Efektu v nové kapele S.L.S., bubeník Josef Havlíček se naopak ocitl v nové sestavě Modrého Efektu.

Čech se však nechtěl vzdát písní z připravovaného alba a tak někdy na konci jara 1981 vznikl napřed singl Zemětřesení / Strážci majáků s Jiřím Hoppem a dnes už neidentifikovatelnou kapelou. Prodával se dobře, ale byl brzy stažen z prodeje, protože kulturní dohlížitelé považovali text Zemětřesení za výzvu k emigraci.

Jirkovych písní se nechtěl vzdát ani jeho o rok mladší bratr Milan Schelinger, který s kapelou hrál na rytmickou kytaru v posledních několika měsících její existence. V

roce 1982 vyšel v jeho podání singl se skladbou Cesty, jejíž autorství je nevyjasněné, a Milanovou písní Má sestra je tabu. Kapela je tu opět uvedena jako Skupina F. R. Čecha a její sestavu neznáme. Brzy nato se Milan Schelinger přidal ke kapele Projektil, vedené kytaristou a skladatelem Ivanem Sekyrou (dříve v Abraxasu). Zhruba ve stejné době se k Projektilu vrátil také Jiří Hopp, který nahradil dalšího zpěváka Pavla Rotha.

Milan s sebou samozřejmě přinesl bratrovy písně, z nichž o některých tvrdil, že je napsal on. Každopádně je dokázal slušně zazpívat a tak se na albu František Ringo Čech 1983 (Supraphon 1983) objevily skladby Cizinec a nově natočený Stavros Niarchos v podání Milana a Ringa. Skladba Maraton, vydaná na singlu společně s novou písní Třešňová nálada, vznikla ve stejných nahrávacích frekvencích jako album 1983 a Skupinou F. R. Čecha je tu právě Projektil ve složení Ivan Sekyra - kytary, Zdeněk Fák - baskytara a Karel Jenčík - bicí.

Na albu zpívá sólově i Jiří Hopp, a to skladbu Tokyo Nights od švýcarské kapely Krokus, s Čechovým textem pod názvem Lásky klaun. Zbytek tvoří nové či převzaté písně v podání Miroslava Imricha, Barbory Liškové, Milana Schelingera a Ringa samotného plus již předtím na singlu vydaná Diskotéka. V té zpívají Ringo, Milan, Hopp a Karel Kahovec a všechny nástroje krom bicích nahrál její autor Michal Pavlíček z tehdy nefungujícího a zakazovaného Pražského Výběru, pro jehož nevydané album Straka v hrsti (natočeno 1982, vydáno 1987 u Pantonu) napsal Ringo většinu textů.

Na další skladbu, která měla pravděpodobně na Zemětřesení patřit, tedy Galéru, došlo až v roce 1993. Fanzin Metaliště rok předtím vyhlásil anketu Černá vrána a na vyhlášení jejích výsledků s v sále KD Dopravních podniků v Praze na Vltavské sešli vítězové v kategoriích zpěv, kytara a baskytara Aleš Brichta, Miloš Dodo Doležal, Vlasta Henych a Štěpán Smetáček. Zahráli pár převzatých hitů (Black Sabbath, Motörhead...) a protože jim to fungovalo, dohodli se, že by mohli dokončit Schelingerovo a Čechovo Zemětřesení.

Album beze jména pod hlavičkou Zemětřesení skutečně natočili (Popron 1993), ale z pro nás zajímavých skladeb jsou na něm pouze Zemětřesení, Cesty, Strážci majáků, Stavros Niarchos a naštěstí i Galéra, která původní kapelou pravděpodobně nebyla nikdy nazkoušena. Brichtovo podání jí sluší.

Skladbu Můžeš vejít a komplexní dvojpíseň Hodina H / Hostina, kterou už kapela hrála na posledních koncertech, natočil Milan Schelinger v roce 1996 pro své první (a fakticky jediné) sólové album pf 2000,- (Snake Records 1996, později reeditováno značkou Alfedus pod názvem PFMM). Hrají v ní bubeník Václav Zima (-123 min, Walk-Chock-Ice, Blue Effect) a členové Milanovy kapely, kytarista Petr Jurčák a basista Richard Karč. Kytarovým sólem hostuje Ivan Sekyra. Ve skladbě Můžeš vejít, kterou nikdo z původní kapely nepamatuje a pravděpodobně pochází z domácích demonahrávek Jirky a Milana, hraje ještě klávesista Pavel Hrábek.

Jako bonusy k původnímu Zemětřesení byli přidán singl Projektilu Muž ze Železných hor / Planeta Gama (Panton 1984) a dvě již zmíněné nahrávky z alba František Ringo Čech 1983 - Lásky klaun a Stavros Niarchos, boháč z Jevíčka.

Seznam skladeb

1. Sen (1981)

2. Stavros Niarchos (1980)

3. Strážci majáků (1981)

4. Cesty (1982)

5. Cizinec (1983)

6. Galéra (1993)

7. Hodina H + Hostina (1996)

8. Alychymista (1981)

9. Maraton (1983)

10. Zemětřesení (1981)

11. 1000 Sluncí (Planeta Gama) (1984)

12. Můžeš vejít

13. Muž ze železných hor (1984)

14. Lásky klaun (Toyko Nights) (1983)

15. Stavros Niarchos, Boháč z Jevíčka (1983)

Na přelomu 70. a 80. let nastoupil Jiří Schelinger poněkud odlišnou muzikantskou i osobní cestu. Jeho hitová, albová i koncertní popularita ho řadila mezi u nás nejúspěšnější, hledal další výzvy. Propojení již dříve prokázaného skladatelského talentu se závažnějšími texty Františka Ringo Čecha kopírovalo jeho myšlenkový posun. Přidáte-li k tomu skvělou kapelu, pak bylo zaděláno na výtečný projekt. Osud však bohužel rozhodl jinak a on stihl nazpívat jen torzo zamýšleného alba, konkrétně písně Sen, Stavros Niarchos a Alchymista. Po jeho tragickém odchodu (8. dubna 1981) se osamělého repertoáru ujal F. R. Čech a Jiřího mladší bratr, zpěvák/kytarista Milan, ale také Jiří Hopp či skupina Projektil. Tato kompilace, sestavená Milošem Latislavem, zahrnuje původně nazpívané písně i jen rozpracovaná témata, dokončená blízkými kolegy v letech 1980–1984, ale také ukázku ze Zemětřesení s Alešem Brichtou (1993) a sólové zpracování několika songů Milanem Sch. (1996). Originálně různorodý zvuk byl Moimirem Papalescem pečlivě remasterován, Latislavův sleeve-note vysvětluje souvislosti a nachází nová fakta, například v obsazení kapel. Jubilejní výběr doplňují málo známé fotografie, dokumentující dobu vzniku skladeb a jejich východisek, bohužel posledních v životě Jiřího Schelingera.

Nemám hlas jako zvon

Toto album, natočené v roce 1974, tedy už rok po jeho nástupu ke kapele F. R. Čecha, je vlastně první plnohodnotnou Schelingerovou deskou. Jen o málo dříve, v letech 1973-1974, bylo natočeno LP Báječní muži, na němž však tři skladby zpívá Viktor Sodoma, předchozí frontman Čechovy kapely. Stejně jako Báječní muži, je i LP Nemám hlas jako zvon, vydané původně na značce Panton v roce 1975, stylově rozmanitou deskou, ale přece jen už představuje jednoznačnější příklon k rockovému výrazu. Poprvé také přináší dvě Schelingerovy vlastní skladby – křehkou baladu Vnímám a titulní rozvernou píseň, která byla natočena už s předchozí kapelou Faraon pod názvem To nejsem já, ale tehdy zůstala nevydána. Dalšími původními kusy na albu jsou purplovská V balóně od baskytaristy Modrého Efektu Josefa Kůstky, nádherná balada Buď s námi dál Oldřicha Říhy a typický "bubble-gum" Perpetuum mobile od Pavla Skalického, který je pod celým albem podepsán jako producent.

Mezi sedmi coververzemi se znovu objevují Black Sabbath (Metro, dobrý den) a Carlos Santana (Kluci, už je to tady). Ostatní převzaté skladby pocházejí od Status Quo (svižný otevírák Miminko), Dona Fardona (hypnotické Hledám cestu zpátky) nebo v Itálii usazené britské kapely Cyan (Misaluba). Prastará countryovka I Really Don´t Want to Know (zde jako Že ho neznám, jsem vážně rád) vznikla už v roce 1953 a později ji nazpívali i Elvis Presley nebo Gene Clark. Původní album obsahuje i skladbu Neila Younga Heart of Gold (s Čechovým textem jako Pojď), která je jedním z vrcholů desky. Bohužel však z autorskoprávních důvodů nemohla být znovu vydána. Na této reedici je tedy nahrazena písní Karla Svobody a F. R. Čecha Lásko, dej mi sílu, která byla natočena taktéž v roce 1974 pro nedokončený TV film Hodinky bez vodotrysku a v televizním archivu byla objevena teprve po roce 2000. Jiří se v ní s největší pravděpodobností doprovází sám na akustickou kytaru.

Celé album Nemám hlas jako zvon bylo natočeno Čechovou kapelou v sestavě Oldřich Říha – kytara (záhy poté založil Katapult), Miloš Nop – klávesy a aranžmá (později v Orchestru Karla Vágnera), Petr Michalík – baskytara (pozdější zakladatel Citronu) a Jiří Jirásek – bicí (dříve George & Beatovens Petra Nováka). V několika písních je k slyšení dámské vokální trio Bezinky nebo sbor kapely, objevují se i studiové smyčcové či dechové sekce.

Když album v roce 1975 poprvé vyšlo, zůstalo ze strany oficiální kritiky bez většího ohlasu. O to větší však byl jeho dopad na publikum: mladí posluchači na něm rozeznali něco, co na domácí scéně chybělo – opravdovost, dravost a pokus o zvuk, který se nebál srovnání se západem. Z dnešního pohledu Nemám hlas jako zvon zachycuje Jiřího Schelingera na prahu jeho zralé éry mezi hravým pop-rockem a dravým hardrockem, jako osobnost s neobyčejnou energií, kterou dokázal přetavit i převzaté písně do autentického výrazu.

Nemám hlas jako zvon vychází na LP s novým obalem a jednou odlišnou skladbou, Zemětřesení 0.1 Epicentrum na CD. Obě alba i jako download na Supraphonline.cz.

https://www.supraphonline.cz/album/936605-zemetreseni-0-1-epicentrum

https://www.supraphonline.cz/album/936328-nemam-hlas-jako-zvon

(MR, Miloš Latislav, Supraphon)