WOLF HOFFMANN: NIKDY JSEM NEBYL FANOUŠKEM NOSTALGIE. PO 50 LETECH ALE NASTAL TEN SPRÁVNÝ ČAS

Wolf Hoffmann přiznává, že si v začátcích nikdy nepředstavoval, jak velký vliv bude mít Accept na další generace muzikantů.
Legendární německá metalová formace Accept letos slaví půl století existence. Zatímco mnoho kapel podobná výročí využívá především k nostalgickému ohlížení, kytarista a poslední původní člen Wolf Hoffmann přiznává, že se podobným oslavám celý život spíše vyhýbal. Až nyní podle něj nastal okamžik udělat výjimku.
"Nikdy jsem nebyl fanouškem výročních turné. Mohli jsme slavit čtyřicet let Balls To The Wall nebo jiné milníky, ale vždycky jsem měl pocit, že máme příliš mnoho nové hudby, kterou chceme představit," vysvětluje Hoffmann v rozhovoru pro MetalTalk. Přesto je padesáté výročí podle něj natolik výjimečné, že si zaslouží speciální projekt.
Tím se stalo album Teutonic Titans 1976–2026, které vyjde 4. září prostřednictvím Napalm Records. Nepůjde o klasickou výběrovku, ale o nové interpretace skladeb Accept za účasti padesáti hostujících hudebníků. Kapela se navíc rozhodla sáhnout i po méně známých skladbách, které podle Hoffmanna neprávem zapadly.
Překvapilo mě, kam až se naše hudba dostala
Wolf Hoffmann přiznává, že si v začátcích nikdy nepředstavoval, jak velký vliv bude mít Accept na další generace muzikantů.
"Vždycky jsem nás vnímal jako malou kapelu z Německa. Nikdy by mě nenapadlo, že někde na druhé straně světa budou lidé poslouchat naši hudbu a že jim změní život. Dodnes mě překvapuje, když mi hudebníci říkají, jak moc je ovlivnila skladba Fast As A Shark," říká.
Právě tato píseň se na novém albu objeví v nové podobě s hvězdnou sestavou, kterou tvoří například Phil Anselmo, Kirk Hammett, Billy Sheehan nebo Mikkey Dee.
Dnes je hudební průmysl úplně jiný
Na otázku, zda bylo jednodušší prorazit v osmdesátých letech než dnes, Hoffmann odpovídá jednoznačně – podle něj měla každá doba své překážky.
Zatímco dříve rozhodovaly o úspěchu velké nahrávací společnosti a milionové prodeje alb, dnes se většina příjmů přesunula na koncerty, merchandising nebo digitální platformy.
"Nevím, jestli je to dnes lepší nebo horší. Je to prostě úplně jiný svět."
Devadesátá léta? Na ta bych nejraději zapomněl
Přestože má za sebou padesátiletou kariéru plnou úspěchů, ne všechna období hodnotí Hoffmann stejně pozitivně.
Za vrchol označuje především rok 1984 a vydání alba Balls To The Wall, díky kterému Accept prorazili po celém světě a absolvovali dlouhé turné po Spojených státech.
Naopak devadesátá léta považuje za nejslabší kapitolu historie kapely.
"Bylo to složité období. Heavy metal tehdy ztratil popularitu a my jsme hledali vlastní cestu. Některá alba z té doby dnes nepatří mezi ta, na která bych byl nejvíce hrdý."
Heavy metal přežil všechno
Accept v osmdesátých letech koncertovali také po boku Iron Maiden. Hoffmann vzpomíná, že tehdy nikdo nevěřil, že budou obě kapely aktivní ještě o čtyřicet let později.
"Myslel jsem si, že heavy metal jednou skončí a nahradí ho jiné hudební styly. Jenže se stal pravý opak. Dnes je zájem o metal možná ještě větší než tehdy."
Podle Hoffmanna se samotný život na turné za celá desetiletí prakticky nezměnil.
"Pořád někam cestujete, přijedete na další štaci, vezmete do ruky nástroj a snažíte se pobavit fanoušky. To je pořád stejné."
Experimenty nejsou pro Accept
Během padesáti let prošla kapela řadou personálních změn, přesto si podle Hoffmanna zachovala vlastní identitu.
Každý nový člen sice přinesl svůj styl, ale jeho úkolem jako posledního původního člena bylo vždy udržet charakteristický zvuk Accept.
"Nikdy jsem neměl potřebu experimentovat za každou cenu. Fanoušci mají naši hudbu rádi právě proto, že zůstává věrná sama sobě."
Nejlepší teprve přijde
Navzdory padesáti letům na scéně Wolf Hoffmann rozhodně nepřemýšlí o odchodu do důchodu.
"Nemám žádný velký cíl, který bych si ještě musel splnit. Chci jen, aby další album, další turné i další skladba byly lepší než ty předchozí."
A svůj pohled na budoucnost shrnuje větou, která dokonale vystihuje jeho přístup:
"Accept budou pokračovat dál. A já pořád věřím, že to nejlepší nás teprve čeká."

